sobota 9. července 2011

Trocha filozofie na úvod / Rady, jak být cool a nebýt vůl

Venku je 31° C (aspoň to tedy tvrdí můj iPhone a nezbývá mi, než mu věřit, jelikož stále nemáme venkovní teploměr, který by nás o teplotě mohl informovat) a já trčím doma, ač jsem se na tohle počasí neskutečně těšil. Proč? Protože mých 10 stehů na zádech mně až do pondělí znemožňuje jakoukoli větší fyzickou aktivitu. Toužená túra na kole k babičce se tedy odkládá na neurčito. Scheiße!

A tak, místo abych ležel u prarodičů na zahradě pod jabloní, pil ze své křišťálové číše a četl O smutných očích Hany Karadžičové, sbírám materiály pro své články. Tím prvním bude malý průvodce muže po Asosu. Ale nejdříve vás musím seznámit se svou módní filozofií, abych se jí nemusel zdržovat právě v chystaném průvodci. Čtěte proto dál a přemýšlejte se mnou…

 


Proč je pro mě to, co mám na sobě, tak důležité

Někteří mě podezřívají z toho, že jsem povrchní, jelikož se až příliš zabývám zevnějškem svým a též těch druhých. Já se za povrchního nepovažuju. Náš život je příliš krátký na to, abychom rozdělovali své oblečení do kategorií typu na doma, do školy, do práce, ven, na oslavu,… Jistě, na každou příležitost se hodí trochu jiný outfit (nenávidím tohle slovo, ale marně hledám jeho krásnější českou náhradu), ale proč bych proboha měl své krásné nové kalhoty nechat ležet doma, když jedu „jen k babičce“? Copak si nezaslouží vidět mě hezkého a upraveného? Mně má babička stojí za to, abych se pro ni trochu „zkulturnil“. Stejně tak prodavačka v sámožce, sousedka, kterou potkám u kontejneru na tříděný odpad (Filda <3 třídění odpadu!), učitel ve škole, spolucestující ve vlaku,… A to nemluvím o svém hororovém scénáři… kdy někde nečekaně zemřu. Nechci, aby mě srazilo auto, já zemřel a měl na sobě ty hnusné teplákové kraťasy, sto roků staré, když přitom mám ve skříni ty zářivě žluté ze Zary, co jsem si koupil před měsícem. Ano, toto už je přehnané, nicméně má imaginace je bezbřehá a na mezních situacích se příklady uvádějí nejlépe, vous ne trouvez pas?

Je tu však ještě jeden aspekt, který jsem nezmínil. A to ten, že skrze svůj zevnějšek můžu vyjádřit okolí, co jsem zač (tedy uvnitř). „Byla to láska na první pohled.“ Všichni s oblibou pronášíme tuto okřídlenou sentenci o nějakém hezkém kousku, který jsme při nakupování ulovili, a sníme, že to jednou řekneme i o svém životním partnerovi. Ale copak pomáháme tomuhle pohádkovému scénáři tím, že na sebe ráno „něco hodíme“ a už neřešíme, jak vypadáme? Snad z obavy, aby nás neoznačili za manekýny a manekýnky, buzíky a barbínky? Enough is enough with this horse shit! Vždyť to, jak vypadáme, je první signál, který vysíláme svému okolí! Jistě, jak by řekla má prostořeká kamarádka: „Hovno v chanelu zůstane i nadále hovnem,“ (je vážně prostořeká) ale aby někdo začal objevovat naše krásné nitro, nesmí ho odradit odrbaný a smradlavý povrch.

V podobném duchu bych mohl filozofovat dál. Mohl bych psát o začlenění do sociálních skupin, o roli našich vzorů a nevím o čem ještě, ale to už by stačilo. Teď víte, proč je pro mě důležité, co mám na sobě.

Značky (oblečení, ne dopravní!)

Češi mají tendenci značky přeceňovat. Jelikož nejsem Čech (v mém rodném listě to sice napsáno je, nicméně já se považuji za Francouze, a to si pamatujte), tak tímto syndromem netrpím!

Rada číslo jedna: je na vámi vybraném oblečení i z 5 metrů vidět logo výrobce? Pokud zní odpověď ano, zahoďte to! Takovým kouskem totiž neukážete svou osobnost. Místo toho se stanete chodící reklamou dané značky, což by nebylo tak hrozné, pokud by vám za to zaplatili, nicméně vy jste za to zaplatili jim, takže to hrozné je. Dokonce i Adidas dělá hezké oblečení, na kterém nejsou ani proužky, ani listy či nápisy, nicméně k nám je nevozí, páč Češi koupí i ty hrůzy, ze kterých by se v civilizovaném světě zděsili a prodejce ukamenovali.

První bod jste tedy pochopili – nenávidím lidi s logem na hrudi, kšiltovce, botách,… parce qu'ils me rendent triste (páč je mi z nich smutno). Kvalitní značku nepoznáte podle loga, ale podle užitých materiálů a střihů. Pokud už na ramínku to tričko tak divně plandá a je pokrčené, vězte, že po vyprání to bude už jen horší. Pokud z vás svetr už po minutě nošení ohryzal svrchní části pokožky, jistě nebude upletený z nejkvalitnějších materiálů. Proto se s oblečením před zaplacením musíte pomazlit – dotýkat se ho, přiložit ho na citlivá místa pokožky,… prostě zjistit, zda je příjemné na dotek. Co je příjemné, bývá obvykle i kvalitní (pokud to Číňané správně spíchnou). A o to přece jde, aby vás oblečení hýčkalo a ne abyste po světě běhali s nápisem Adidas na hrudi.

Veškeré oblečení nemusí být značkové, to určitě ne! Naopak – pokud se vám podaří za tři stovky koupit v malém obchůdku na náměstí hezké, kvalitní černé tričko, což je u pánů dle mého základ šatníku, zasloužíte si pochvalu. Většina šatníku by se měla skládat právě z takovýchto věcí. Ten zbytek, řekněme 35 %, už by měly tvořit dražší, kvalitní věci. Proč drahé? Ne proto, abyste si něco dokazovali, ale proto, aby byly z těch nejlepších materiálů. Příklad: mám hromadu hezkého, nicméně ne příliš kvalitního oblečení ze Zary (člověk z něj obvykle ostříhá tolik trčících nití, že by z nich ušil ještě jedno triko…). Samo o sobě bych s ním díru do světa neudělal. Jelikož ale mých 35 % tvoří skutečné skvosty (jmenuji například ručně vyrobené sluneční brýle od německé firmy Mykita, na které jsem šetřil rok a půl), tak mám vždy čím můj outfit povznést z levelu průměrný na level výjimečný. A o tom to je. Mít kvalitní základ (pro pány: bílé a černé tričko, dokonale padnoucí světlé džíny, koženou bundu, pro dámy: bílou košili, univerzální halenku, padnoucí džíny, kalhotový kostým, sukni a trench coat) a tyto kousky vždy vyšperkovat perfektními slunečními brýlemi, taškou, náhrdelníkem, hodinkami, botami,…

Rada na závěr: nekupujte podle značek (chraň vás pánbu, abyste si koupili víc jak jednu věc s krokodýlem!!!), ale podle toho, co je kvalitní, hezké a vkusné. Ne vždy znamená levné nekvalitní a nevkusné a drahé cool a šik!

Ta větrovka vypadá jak moje, když mi bylo 14, řekl tatínek náctiletému synovi

Poslední dobou je neskutečně trendy oblékat si věci, které vypadají jak 40 roků staré, popřípadě které 40 roků staré jsou. Jedním slovem: RETRO! Určitě není na škodu okořenit svůj look něčím podobným ale mějte na paměti, že jako u všeho jiného všeho moc škodí. S tímto trendem vyvstává ale ještě jeden problém – pokud ho nenosí lidé, kteří mají obrovské charisma, díky kterému se stane jejich svetr po dědovi vkusným a vtipným prvkem, hrozí, že oblečení začne nosit je a nikoli oni oblečení. Jednoduše všichni budou obdivovat váš vintage svetr, ale vás přehlédnou, protože svetr měl větší charisma než vy. Proto se já do retro stylu nehrnu… holt nemám takovou tu auru, díky které by mi všichni padali ke kolenům. Scheiße!

To je k mé filozofii, alespoň prozatím, vše. A nyní se můžu, pěkně vypsaný, pustit do zmiňovaného průvodce…




† 1 Very mine: Zara Bermudas S/S 2011 (Zakoupeny: Zara Na Příkopě 15 Praha, Zdroj: zara.com)

† 2 Very mine: Zara Green Chinos S/S 2011 (Zakoupeny: Zara Na Příkopě 15 Praha, Zdroj: zara.com)

† 3 Adidas T-Shirt – toto je odstrašující příklad, jak to vypadat nemá! (Zdroj: adidas.com)

† 4 Adidas Originals By Ransom Bluff Trainers – věřili byste, že tyhle botičky jsou Adidas? Já až donedávna ne… Takže – takto to vypadat má! (Zdroj: asos.com)

† 5 Very mine: Mykita Bernhard Willhelm Franz Limited Sunglass 2009 (Zakoupeny: eBay.com, Zdroj: má vlastní foto kolekce)

14 komentářů:

  1. Sebevědomé, poměrně břitký jazyk ;-) Tak jsem tedy na to vše zvědavá :-)

    http://shaki-days.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
  2. Ja mam od adidas veci od JS a Star Wars! <3
    Super post!

    OdpovědětVymazat
  3. Vlastním jediné triko s "pochodnou reklamou" a to je converse nemyslím že výrobky od converse jsou špatné, zapoměl sem na boty converse ---> ty mají taky na sobě značku a lidi si je nemůžou vynachválit. :-D Jinak hezky napsané. :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky všichni :D

    @Shaki: "a (která) odhodlaně klopýtá mezi dlažebními kostkami na vysokých podpatcích" - <3

    @ Al Hashme Ibrahim: Některé kolekce Adidas jsou fakt vychytané... až budu v Pze, musím navštívit Adidas Concept store, páč mám podezření, že hezké věci ukrývají právě v tomto krámku... Už se těším, až vám (hlavně mimopražským) o své zkušenosti poreferuju :D

    @ JanB: Já s Converse nemám moc dobré zkušenosti. Tenisky jsou to sice hezké (!), ale šíleně nekvalitní (podrážku jsem prochodil po měsíci). Ale i přesto si asi koupím další :D Je to holt kultovní záležitost :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Základem pánského šatníku je padnoucí oblek a košile; ale dobře, jelikož jsme v Čechách, tak prozatím díky za každé čisté nerozdrbané džíny a tričko bez obrázku.

    OdpovědětVymazat
  6. @Anonymní: díky za námět pro článek! O oblecích bych totiž mohl psát a psát... Nenávidím je, proto jsem je nezmínil. Nicméně máte do jisté míry pravdu. Ani dokonale padnoucí oblek by neměl dokonalému muži chybět! Ale o tom až potom...

    OdpovědětVymazat
  7. Any:
    Já osobně bych se hádala i o košile jak v pánském tak dámské šatníku, ale nemyslím tradiční bílou košili, ale nádherné kostkované a barevné košile, které sluší téměř všem, pokud je umí člověk správně nakombinovat. Jinak skvělý článek!!
    Ach jo, proč jen já nemám takové redaktory ve školním časopise ;)

    OdpovědětVymazat
  8. Takto skvěle napsaný článek, se kterým na 100% souhlasím jsem dlouho neviděla! Chválím až do nebe!

    OdpovědětVymazat
  9. To by mě zajímalo, jak chodíš, protože mě conversky vydržely 3 roky téměř permanentního nošení...
    Jinak dobrý článek(až možná na tu "demonstraci", že umíš (minimálně) 3 světové řeči:))

    OdpovědětVymazat
  10. @Renata: chodím děsně rychle. To bude asi tím :D

    OdpovědětVymazat
  11. Konečně někdo píše spisovně a tak, že se to dobře čte. A ještě k tomu můžu souhlasit s obsahem, uf.

    OdpovědětVymazat
  12. Renata: Ono kupodivu existuje mnohem víc kvalitních druhů bot než conversky..

    OdpovědětVymazat
  13. Já bych komentovala všechno, furt a sáhodlouze. Bereš mi slova z úst! :-)

    Vanda

    OdpovědětVymazat
  14. Já jako náctiletá (13 :/ ) jsem si třeba na jedny barevné kalhoty ( kalhoty!! ne džíny :D) šetřila tři měsíce. Ale vyplatilo se mi to prostě na sebe hodím moje milované modré kalhoty a pak k tomu přidám nějaké tričko, doplněk a vuala ( sorry nevím jak se to píše :D).

    OdpovědětVymazat