úterý 25. října 2011

Jedu dál!

OK, přesvědčili jste mě, že tu píšu nikoli do virtuálního prázdna, nýbrž do lidmi kolonizovaného kybernetického prostoru, jehož obyvatelé jsou navíc hladoví po mém stylu. Tak tedy prosím, pohodlně se usaďte, na klín rozložte bílý ubrousek a dejte se do toho!

Nevím, do jaké míry jsem to tu už rozepisoval, nicméně zoufale hledám nějaký džob. Ale chápete, něco na úrovni. Nechci cpát ospalým lidem do rukou noviny. Nechci před metrem vyřvávat a prodávat plyšáky, z jejichž prodeje jsou (prý) dotovány postižené děti. Nechci sedět do zbláznění za kasou v Albertu. Nechci získat sto milionů během týdne za raději předem nespecifikovaných podmínek. Chci NORMÁLNÍ práci, ze které bude užitek. Rozeslal jsem svůj životopis na desítky e-mailů, nicméně o rabbita tu nikdo nemá zájem. Pak mi ale jednoho podvečera zatelefonovala paní Y. z parfumérie Sephora, že by mě ráda osobně vyzpovídala. Já souhlasil a po zavěšení skákal metr dvacet do stropu štěstím, protože pracovat v parfumerii (a navíc v Sephoře!), to vždy byl a stále je můj sen.

pondělí 24. října 2011

Bůh pomsty

Chtěl jsem napsat jeden z článků ze života. Mělo to být o grilování v Sephoře a naší potrhlé šatnářce. Ale vás už evidentně mé děti nezajímají (ano, ta nulová zpětná vazba se jinak vyložit nedá), a tak jdu raději opět do postele za Blanche, páč s ní je mi dobře. Můžete si za to sami, sami, sami!  
Líbá, Filda
PS: polepšete se, mě to jinak nebaví

sobota 22. října 2011

Versace for H&M

Stejně jako každý rok i letos módní řetězec H&M oslovil jedno z návrhářských es, aby pro něj navrhlo exkluzivní kolekci, která by běžným smrtelníkům umožnila vlastnit nějaký ikonický kousek, byť z masové výroby. Tento rok padla volba na módní dům Versace, resp. jeho kreativní ředitelku Donatellu Versace. Vytvořená kolekce je ohlédnutím za dědictvím společnosti, která udává trendy již od roku 1978, kdy ji založil bratr Donatelly, Gianni Versace. A jelikož Versace je značka italská, je jasné, že se v obchodech objeví oblečení všech barev a nejbláznivějších potisků, které jistě v mnohých vyvolají otázku, kde je hranice mezi vkusem a kýčem. Tato kolekce též vyniká tím, že zahrnuje i doplňky do domácnosti (polštáře a přehoz), což až doposud nebylo zvykem.

Kolekce bude dostupná od 17. listopadu ve 300 vybraných obchodech. U nás to bude jako obvykle pobočka H&M v nákupní galerii Myslbek.

Teorie je hezká. Oblečení vypadá vskutku úžasně a dokonale vyplňuje díru na trhu, protože sehnat podobně extravagantní kousky za malý peníz je skutečně těžké. Nicméně nepějme ódy předčasně. Dokud oblečení neuvidím na vlastní oči, nic neglorifikuju, protože po zkušenosti s minulou kolekcí od Lanvina, která byla po řemeslné stránce odbyta naprosto neuvěřitelným způsobem, se nechci opět spálit. A ačkoli deklarované použití materiálů jako kůže a kašmír dává tušit, že si Donatella kvalitu provedení svých návrhů pohlídá, nechvalme dne před večerem.


fotografie / www.hm.com

středa 19. října 2011

Dítko Štěstěny

Vážení čtenáři, delší dobu jsem se neozval, ale teď vám musím oznámit menší změnu plánu. Ne, nebudu spát na lehátku s Fullerem :D Víte, díky tomuto blogu jsem si už vyměnil nemálo slov či mailů s některými zajímavými lidmi, kteří se pohybují v módní branži, ale když mi přišel mail od Blanky Matragi, spadla mi čelist.

Blanche je milá ženská, a tak jsem se rozhodl, že příštích několik článků věnuju jí. Konkrétně by to měl být triptych. První článek bude o jejím životě. Hodlám načíst její autobiografie a vybrat z nich to nej, co by vás mohlo zajímat. Druhou částí bude krátká reportáž z návštěvy jejího butiku, kam mě pozvala. No a zlatým hřebem bude recenze její dlouhodobé výstavy, která byla na začátku října zahájena v Obecním domě.

Možná si říkáte, že tu bude tak trochu přeblankováno, ale já myslím, že této ženě dlužíme trochu více pozornosti, a když se k sepsání kloudných článků nikdo jiný nemá, tak to musí zase odedřít chudák Filda. Nebojte, později se zaměřím i na jiné inspirující lidi a módní domy (už se nemůžu dočkat, až například napíšu článek o poslední kolekci Versace!!!)

Toť vše. Máte se určitě na co těšit, nápadů mám mnoho, jen kdyby bylo více času a sil je realizovat!


fotografie / jima161

sobota 8. října 2011

Fashion Talk: na čem jsme se shodli?

Jen výjimečně se vám naskytne možnost diskutovat o módě s těmi nejzasvěcenějšími. V pátek měl tuto možnost každý, kdo přišel do Šporkovského paláce na Hybernské ulici 5.

Objektivně musím říct, že posledního půl roku při mně stojí Fortuna jako nikdy dříve, což se projevuje zejména tím, že většina mých rozhodnutí se časem ukáže jako správná. Zatím posledním z těchto rozhodnutí bylo to zůstat v Praze i přes víkend a zúčastnit se Fashion Talk, který se konal v pátek od jedenácti hodin v Dreft Café (Šporkovský palác) v rámci letošního Designbloku, respektive Dreft Fashion Weeku '11. Na fotografii výše vidíte všechny speciální hosty, kteří se diskuze zúčastnili: zleva italský klenotník Roberto Coin, americký módní návrhář Jeremy Scott, designérka a umělkyně Eva Eisler, supermodelka Petra Němcová, návrhářka Liběna Rochová a majitelka Carollinum Simple Concept Store Tamara Kotvalová. Toliko na úvod a nyní již k samotnému průběhu akce…

Uvnitř článku naleznete další fotografie z akce. Zbytek textu reportáže na vás čeká na stránkách Invogue.cz.

středa 5. října 2011

Módní přehlídka Blanche Matragi

Tohle… bylo… ÚŽASNÉ! Sedím tu a stále se chvěju při vzpomínce na to, že ještě před pár desítkami minut jsem seděl v Obecním domě v první řadě uprostřed naproti čelu mola na přehlídce Blanche Matragi, která zde dnes předvedla hned dvě kolekce, a to prêt-à-porter a haute couture. Budu se snažit být objektivní, ale předem varuji toto byl tak silný zážitek, že jen těžko budu moct být zcela nestranný. Fotky a videa vždy tematicky souvisí s předcházejícím odstavcem.

Jak to vše začalo, naštěstí víte, takže nemusím začínat takovou tou omáčkou a můžu do vypravování skočit rovnýma nohama! Dnešek jsem měl velmi nabitý. V 8:30 prohlídka fakultní knihovny, 10:00 přednáška ze státovědy, 11:45 schůzka s Kamčou, která mi prodala nějaké učebnice. Následně cesta do Datartu na Andělu, kde jsem si vyzvedl žehličku, kterou jsem si včera večer objednal přes net (naše kolej žehličku na půjčení nevede, chjo). Kolem 14:00 jsem konečně dorazil na kolej. V podpaží poznámky z přednášky, v jedné ruce tašku s dvěma bagetami a pomazánkou a la krab, v druhé ruce žehličku, přes ramena bundu. Po malém občerstvení jsem se pustil do žehlení. Skrčeninka naštěstí nebyla stálého charakteru, takže to šlo hladce. Pak sprcha, holení (přece jen je to la Maison municipale) a kompletace garderóby (nakonec jsem se rozhodl pouze pro černý pásek a neverfullku, kterou už znáte). 16:30. Vyrážím!

úterý 4. října 2011

Moudro

Cítím se jako Alenka v říši divů. Oficiálně pocházím z malého města. Zlí jazykové však tvrdí, že je to ve skutečnosti vesnice. Já tvrdím, že je to město, ve kterém žijí vesani (mezi kterými jsou pochopitelně světlé výjimky, tedy já… a pár dalších). Ano, považuji se za člověka městského, ale i tak jsou některé věci, které na dálném východě naší republiky nenaleznete. Například samoobslužné pokladny v Tescu.

Byl jsem dnes opět nakupovat na Národní v My, přičemž jsem svůj obvyklý nákup (půlka konzumního chleba) rozšířil o pomerančový džus (pít dva týdny pouze vodu z vodovodu je… nesnesitelné). Dvě položky v košíku a u pokladen kilometrové fronty. Ne však u samoobslužných. Znáte mě, jsem posera, takže to chtělo asi tříminutový proxemický tanec, než jsem se odhodlal „samoobsloužit se“. Děti z vesnic a pseudo-měst, je to jeden z těch podivných zážitků, o kterém můžete povídat doma babičkám v chaloupkách. Pokladna na vás mluví, vše bliká, vy pípáte čárové kódy, vkládáte mince a bankovky… hotová říše divů!

Je evidentní, že to na mě zapůsobilo (jinak bych o tom nepsal). Hlavní je však to poselství behind it: ať už si myslíte cokoli, vždy se najde něco či někdo, kdo vás z toho velmi rychle vyvede. Ať už je to automat na nápoje, ze kterého chutná horká čokoláda jako káva, nebo samoobslužná pokladna, která i ze sebevětšího borečka udělá při prvním setkání naivní jelito.

A abyste nepřišli zkrátka (fejeton to byl přece jen krátký), přikládám, na žádost Vandy, ještě pár fotek a videí z PFW pro ty, kteří rádi trápí své zraky nekvalitními fotografiemi z nepovedených akcí.

neděle 2. října 2011

Život je příliš krátký

…říká Carrie, když se před ní srdce pana Božského opět zavře. Mě tato slova napadla v souvislosti s tím, co jsem dnes prováděl. Pro mě je totiž život příliš krátký na to, abych žil v dlouhodobém stavu nevědomí.

Kdo by neznal Blanku Matragi. Její jméno bylo pro mě jako dítě sledující každou sobotu MEM symbolem úspěchu a talentu. Bylo to první „divné jméno“, které jsem si zapamatoval. Bylo to první jméno módního návrháře, které jsem si zapamatoval. Vše, co jsem o této dámě do včerejška věděl, bylo následující: je SLAVNÁ / tvoří někde v ARABSKÉM světě / její tvorba je české mentalitě VZDÁLENÁ. Včerejškem se to ale změnilo. Jakousi náhodou jsem zachytil, že bude na ČT24 v Hyde parku, a narovinu říkám, úplně mě dostala. Mluvila totiž tak, že to mělo hlavu a patu, bylo na ní vidět, že svému řemeslu rozumí, a hlavně dokázala skvěle zprostředkovat své zkušenosti s arabským světem českému divákovi, který pojem Arab chápe jako synonymum ke slovu terorista, případně hrozba (nenávidím zasraný etnocentrismus západního světa!).

Toto vystoupení v televizi bylo jen jedním z mnoha způsobů, jak se Blanka snaží upozornit na svůj rozjíždějící se podnikatelský záměr v České republice. 5. října pořádá vlastní módní přehlídku v Obecním domě, 7. října otvírá svou stálou výstavu na témže místě, ale hlavně u nás otvírá studio a butik (v ulici U Prašné brány). K tomu všemu ještě před několika dny vydala autobiografickou knihu pod názvem Jedu dál. Jak je vidět, Blanka je nejen dobrá návrhářka, ale i velice schopná podnikatelka.

A teď vypočítejte následující rovnici: jméno Blanky slýchám od dětských let + bydlím 5 minut od Obecního domu + jsem módní bloger + nemám na ni ucelený názor =…? Ano chytré hlavinky, rozlouskly jste to. Koupil jsem si vstupenku na tu středeční přehlídku! Do první řady v 17:00… Občas jsem tak spontánní, až mě to děsí! Ale právě motto život je příliš krátký mi včera téměř nedovolilo usnout, jak jsem se těšil na dnešek, až si vyzvednu rezervovaný lístek na pokladně Obecního domu.

Už když jsem ležel v posteli s číslem rezervace v e-mailu, mi bylo jasné, že nemám co na sebe (ano, typický existenciální prožitek každé ženy a módního blogera, kéž bych mohl říct i muže). Před týdnem jsem si vyhlédl v Zaře sako, které mi dokonale padlo (je prvním za 20 let mé existence, o kterém mohu tohle prohlásit), nicméně jsem si ho nekoupil, protože jsem utáhnul kohúty. Nyní už bylo jasné, že kohút musím povolit a vydolovat z něj ještě nějaké ty kapičky, abych vůbec mohl na tu přehlídku jít (než jak otrhánek, to raději vůbec neustále mě děsí představa, že bych byl dopaden nějakou módní policií a veřejně zpranýřován Františkou či někým jiným).

Dnes ráno (pro nepražské: asi tak v deset :-) jsem se tedy vydal na lov. První destinace Palladium/Topman. Letargický prodavač ospale třídící nějaká ramínka mi nevěnoval sebemenší pozornost, za což jsem byl rád, jelikož nenávidím, když mi v malém obchodě stojí někdo ze zaměstnanců neustále za zadkem. Bohužel, i když jsem měl pro zkoumání terénu potřebné soukromí a rozlet, nic z toho nebylo. Kdo chce ale nějaký cool svetr, určitě si do Topman zajděte. Mají je tam krásně heboučké (na rozdíl od Aš&Em).