neděle 15. ledna 2012

Zmatek / Zmetek

Bytí

Dospěl jsem. Opět. A určitě ne naposled. Když jsem přicházel do Prahy, říkal jsem si: „Fildo, zhluboka se nadechni toho smradu z podzemky a smogu v ulicích tak voní podhoubí úspěchu!“ Představoval jsem si to zcela jinak. Plány, které původně byly jasné, se začaly jeden po druhém bortit a když ani varianta C nevyšla, vypadalo to velmi beznadějně. Pak ale zasáhla Prozřetelnost a já pochopil nesmím plánovat. Musím reagovat na to, co je kolem, rychle se chopit každé příležitosti, nebýt líný otevřít pusu ve správný okamžik a nepohrdnout žádnou podanou rukou.

To však vedlo k jedné, pro mě zprvu nemilé, skutečnosti aktuálně žiju ve stavu beztíže. Pod nohama téměř žádná půda, vysoko nad hlavou hvězdy dost blízko na to, abych je viděl, ale stále příliš vysoko, abych si na ně sáhnul. A tak létám. Co bude zítra? Za měsíc? Za rok? Za deset? Nevím. A nechci to vědět. Rozhodl jsem se, že se budu snažit vytěžit co nejvíc z toho, co mě obklopuje, a rezignuju na vyšlapané cestičky generacemi přede mnou. Že je to risk a můžu dopadnout velice špatně? To je reálné riziko, které ale budu muset podstoupit.

Když nad tím vším tak uvažuju, letošní plánovaný konec světa by mi celkem bodnul. V diáři totiž nic po tomto datu nemám (tedy kromě pravidelného očkování proti encefalitidě ale to bych oželel. Nemám strach a inklinuju k fatalismu, jelikož věřím v něco chytřejšího nad námi, co se jen směje našemu pozemskému lopocení.

Vánoce

Tohle byly ty nejdivnější Vánoce, jaké jsem kdy prožil. Téměř takové, které jsem u maturity označil za vzorový příklad toho, jak by to nikdy nemělo dopadnout. Kvůli práci jsem tu musel (=chtěl) zůstat až do 23., a tak jsem domů jel na Štědrý den ráno. Sice jsem měl na cestu krabičku cukroví z Obecního domu, ale ani to nedokázalo vyburcovat jakékoli zbytky energie k akci, protože jsem spal jen několik hodin. To víte, když ta dvě prasátka, se kterými spolubydlím, odjela za svými rodinami, naklusal Filda 23. v osm večer s kbelíkem a hadrem do koupelny, kterou kompletně vypulíroval, stejně jako podlahy a kuchyňku. Taktéž jsem zničil líheň na octomilky, kterou tu pravidelně chlapci zakládají, aby se následně divili, jak se tu ty malé mrchy ocitly. Oni celkově rádi nechávají věci zajít do extrémů, aby následně filozofovali nad tím, jak vyhrocenou situaci napravit. Když sem tedy příštího dne kolem jedné dorazil domů, byl jsem k smrti unavený, takže jsem se zhroutil na gauč a společně s Boženkou jsme celé odpoledne prospali. On tedy ještě stíhal odbíhat kontrolovat situaci v kuchyni, ale tohle už si jen domýšlím, jelikož jsem neměl sílu cokoli registrovat. Pochopení pro mou únavu od okolí bylo na bodu mrazu. Ale nad tím už se nepozastavuju.

Jistě si říkáte, co takový mladý wannabe fashionisto dostal za dárky. Jelikož jsem si je všechny (až na jeden) vybral sám, nedošlo na ponožky, za což jsem vděčný! Letošní Vánoce pro mě tedy byly plné nových vůní, a to doslova. Filda mi totiž koupil parfémovanou vodu Boucheron Jaïpur Homme, která mě oslovila svým orientálním nádechem. Od mámy jsem dostal Yves Saint Laurent La Nuit De L'Homme, po které jsem už dlouho pokukoval. Roky totiž používám sestřičku této vůně, L'Homme, a protože jsem cítil potřebu změny, šáhnul jsem po jejím temném dvojčeti. A co mi přinesl libanonský Papa, resp. Mama Noël? Klasiku od Cartier vůni Déclaration! Tak, to by pro všechny závistivce, co sem zavítají, mohlo stačit nechci je odrovnat dalšími detaily :-)

Odjezd do Prahy se konal lehce živelně již 27., protože měly přijet VIP zprávy a u toho jsem přece nemohl chybět! Silvestr nenávidím, tudíž ho neslavím.

Nasazení

Mám zaměstnání! A dokonce hned tři! To první je velmi příjemné dvakrát týdně dělám průvodce na výstavě Timeless v Obecním domě. A dnes jsem měl svou premiéru! Návštěvníci byli skutečně úžasní, neustále se vyptávali a já jim nabízel peripatetický výklad po vzoru Aristotela. Je to jedinečná zkušenost a sto korun na hodinu mi přijde taktéž jako super odměna pro nováčka.

Taky jsem dostal možnost pracovat několik hodin týdně v Blančině butiku. Je mi sice jako Andreji, když jela místo Emily do Paříže na fashion week, ale snažím se na to nemyslet primární je nasbírat co nejvíce zkušeností, aby mě pak při rozesílání životopisů do jiných obchodů opět nepředběhla nějaká džipsína s gelovýma nehtama, která dva roky dělala u Guess. Dnes jsem tam odpracoval svou první celou směnu a zítra tam budu zas, jelikož práce tam máme nad hlavu.

A třetí práce, ta mě má živit :) Je to jenom krátkodobá záležitost, ale jako prolomení ledů a prvotních neúspěchů s hledáním místa je to skvělá šance. Neštěpím sice jádro, ale pomáhání se slučováním databází v jedné redakci není vůbec špatné. Práce má smysl (je skutečně třeba), nikoho jí neprudím (zabil bych všechny, co mi volají kvůli super-duper-exclusive nabídce na nový tarif) a dělám ji v příjemném prostředí. No neberte to!

Sláva

Dospěl jsem do fáze, kdy mou práci zná relativně široký okruh lidí, za což patří velký dík především skvělým jedincům z mého okolí, kteří neváhají a vždy se o mně zmíní svým známým. Pamatujete na recenzi Marie Claire, která je již stejně kultovní jako tvídový kostýmek od Chanel? Nalistujte v aktuální MC stranu 121 a hádejte, kdo je oním neznámým bloggerem, o kterém kosmetická Vandička píše: „Výroba lednového vydání Marie Claire probíhala v listopadu. Pokud si vzpomínáte, teplota občas dosáhla až patnácti stupňů Celsia. Mám chystat tipy a triky, jak kůži chránit před mrazem? Co když v lednu mrznout nebude a já to schytám jako v létě? Tenkrát se jeden módní blogger rozčiloval nad článkem o ochraně vlasů před sluneční žárem jen proto, že v srpnu se léto nekonalo a on navíc ani nejel k moři. … Jak vidíte, výběr správného tématu mi tentokrát dal pěkně zabrat.“ Co k tomu dodat? Snad jen lakonické Filda ♥ Vanda, protože tato redaktorka pochopila smysl mé recenze začala nad svou prací přemýšlet z trochu jiného úhlu, rýpla si do vševědoucnosti módních magazínů a také do mě. Bůh jí žehnej, je ve zdejších vodách jednou z mála, která rozumí ironii…

V jednom z dalších čísel časopisu Look zase najdete přímo mé jméno a ocitované odstavce z Blančiny biografie, kterou jsem tu onehdá publikoval. Já vám nevím, ale asi zas takové nepoužitelné poleno, které neví, „jak to chodí“, nebudu… Ale klidně se do mě pusťte, jsem milovník sebetrýznění.

Kakofonie

Na závěr bych chtěl zmínit, že můj hudební záběr se rozšiřuje o skutečně podivné kusy. Nejspíše to souvisí s tím, že ve stavu beztíže je milý pop Kylie Minogue nepoužitelný (What do I have to do To get the message through How can I prove that I really love you, love you není ve vakuu komu zpívat. Vakuum je totiž o tom, že tam nikdo a nic není.).


† 1 Můj nový hrnek na čaj. Údajně inspirovaný motýlem. Já jej mám za nějakou potvoru z mořského dna. Při pití ho totiž držíte jako lasturu. Designed by Blanche.
† 2 Překvapení od Blanche a Makrama how sweet is that?
†3 Má milovaná secese!

16 komentářů:

  1. Ach ano. Po takovemto clanku me JA prahlo uz dlouho. Takoveto clanky A_N_O! :-) Je tu opet ta tvoje (sebe)ironie- (muj milovany) sarkasmus. :D A musel (=chtel) zustat mi opet pripomina TEN FILM a Andy: ,,I didn't have a choice.,, ,,No, you've chosen to go on.,,

    A dzipsina s plastovyma nehtama, co pracovala u Guessu me rozsekala. :D A co konkretne je ta treti prace? Jsem zvedavaa. :-)Kdyztak inbox. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Taky mám tyhle články ráda, docela dlouho už jsem tady podobný postrádala, díky za něj. Ještě by mě zajímalo, kdy k tomu všemu stíháš přežít (a pokud možno úspěšně) své první zkouškové? :-)
    Těším se na další články.
    Tereza

    OdpovědětVymazat
  3. moc pěkné! Není moc módních blogerů, kteří by zvládli takovýto soubor slov dát dohromady :)
    A jinak máš můj obdiv - studium a tři práce, to je vážně dobrý

    OdpovědětVymazat
  4. Asi si budu muset zajit na prohlidku do obecniho domu :))

    OdpovědětVymazat
  5. @czech foreigner: můžeš se dostavit kteroukoli sobotu od dvou do čtyř :D

    OdpovědětVymazat
  6. Já jsem tuhle v jedné z dalších nudných ELLE v článku o mladých blogerech píchala ukazováčkem do odstavců a tvoje jméno nenašla, načež jsem skřípala zuby a rozhodla se, že letos si to nepředplatím. Jinak gratz ke všem úspěchům a vyřid Looku, že mají snad větší potenciál, než být míchanicí rádoby lifestyle magazínu a Katky. Damn.

    OdpovědětVymazat
  7. Konecne! Dakujeme za clanok :) Declaration od Cartiera je krasna vona, mame doma na policke :)

    OdpovědětVymazat
  8. takový článek mi už chyběl :) a pracovat v blančině butiku? no závist :D
    M.

    OdpovědětVymazat
  9. @Radka: tak tos jim to pěkně natřela! (tetelím se :-)

    OdpovědětVymazat
  10. hm, teď nevím, na co reagovat dříve :) tři práce? wow! tak snad trefím komentovanou prohlídku zrovna s tebou :)
    dárky jsi taky dostal skvělé!
    a když jsem četla tu Marii Claire, hned jsem se pousmála, že jsi to stoprocentně ty! :))

    OdpovědětVymazat
  11. Kultovni jako....Chanel. Uz Vas zase chyta fantas. Tu kultovni recenzi citoval Lagerfeld? M.
    (ten pravy,zly M. :-)

    OdpovědětVymazat
  12. @M.: pravý M. není zlý... (-. Ale všiml jste si toho neskloňování? To kvůli Vááááááám! :D

    OdpovědětVymazat
  13. Sklonovat M.? Neni mozna. To je nicmene vedlejsi. Zaujala me ta poznamka pod lustrem. Pleticharil jste? Zase tam nekdo sest let cekal na povyseni a Vy jste mu pred ocima zamaval trilogii Pani porcelanu z Libanonu?
    M.
    Sincity..uz jsem si vzpomnel co mi evokuje ten motorkar v zahlavi blogu (znovu a znovu se leknu, kdyz se stranka nacita). Je to,opravdu hororovy vyjev.

    OdpovědětVymazat
  14. @M.: bylo to mnohem horší...

    OdpovědětVymazat
  15. Pridal jste se k Temne strane sily? Doplnte si do profilu kamaradim s ironii a chodim pres mrtvoly. Nasleduje dabelsky smich..
    M.

    OdpovědětVymazat
  16. @M.: pro mě už v pekle ohřívají vodu v tom největším kotli... Ale víte co, do dějin se zapíšete spíše jako odporný padouch než jako hodný chlapec, který nikdy nepřekročil čáru... Vše si žádá svoje.

    OdpovědětVymazat