středa 18. ledna 2012

Savoir vivre

Není uměním stěžovat si a mít špatnou náladu. Uměním je potěšit se a udělat z šedého průměrného dne den výjimečný.
Můj dnešní den vypadal ještě v osm večer hrozně. Z postele jsem se nedobrovolně vyhrabal v devět hodin a od té chvíle jsem se už nezastavil. Víte, proč nerad vstávám? Protože nenávidím ranní zkrášlovací rituál v koupelně. A to mi už díky bohu, resp. Roaccutanu, trvá jen patnáct dvacet minut! Po snídani á la králík starý chleba a salát, jsem vyrazil směr Obecní dům, abych u paní Řechtáčkové (miluju její jméno!), která vede personální oddělení, podepsal smlouvu na provádění po Blančině výstavě. Pak jsem se stavil za holkama do butiku potěšit je svou přítomností zářily jak dvě sluníčka!
To už bylo po dvanácté, takže jsem musel rychle proběhnout pod Prašnou bránou a upalovat směr Václavské náměstí, kde jsem si měl vyzvednout vstupenky do divadla (zatím neprozradím, na co půjdu, ale je to úžasné představení!). Jak vidíte, až doposud to bylo jen pobíhání po městě. Jsem už tuplovanou poletuchou obecnou, která je všudezdejší.
Včera jsem nemohl do třetí práce, protože jsem vzal neplánovaně směnu v butiku, takže dnes jsem musel nasednout na metro a vydat se na Smíchov, kde jsem čtyři hodiny bušil do počítače IČ nejrůznějších firem. Obvykle mlékáren, drůbežáren a akvaristik. Sem tam to byla nějaká reklamka. V pět spadl firemní server, takže jsem šel domů. To už mě z toho celodenního nasazení bolela hlava, byl jsem utahaný a vůbec… už jsem chtěl vypnout a natáhnout se k nějakému seriálu. Jenže to bych nesměl mít čtvrtou práci, tedy být asistentem mé milé libanonské rudovlásky, která mě pověřila návštěvou exkluzivního vinohradského klubu Cavalli, který se dnes za přítomnosti všech možných a nemožných celebrit křtil.
Už vás slyším: „Jé, ten se má, on chodí v práci po klubech!!!“ Ale prosím, vezměte v potaz to, co jsem musel zvládnout za celý den po takovém maratonu na pártyování v zakouřeném klubu plném cizích lidí moc náladu nemáte… Ale rozkaz zněl jasně, takže jsem slupnul Panadol a vydal se směr Vinohradská 40.
Červený běhoun, zlatá mládež, vyhazovači… jako ze Sexu ve městě. Jen já jsem byl sám a nikoli se dvěma kamarády po boku. Klub samotný mě ničím neuchvátil. Pravda, je hezky zařízený, jsou v něm dva bary, ale ničím nevyčnívá. Není v něm žádný prvek, podle kterého bych na fotkách poznal, že to je ten jediný a unikátní prostor, do kterého se chci podívat. Celou akci moderovala Katka Brožová v hezkých šatech s nějakým chlapem, co dělal nevkusné vtipy o své ex-manželce. Katka nám po křtu i zapěla, z čehož jsem moc odvázaný nebyl, protože její zpěv je velmi neumělecký. Pro zpívání ukolébavek potomkům naprosto dostatečný. Jít s ním však na pódium… tomu říkám sebevědomí. Ale čemu se divím, tady u nás přece zpívá každý, kdo umí otevřít pusu.
Osazenstvo klubu tvořili převážně muži, což mimochodem pánové nesli velmi těžce, protože žen, po kterých by mohli pokukovat, zde bylo věru poskromnu. Z českých star jsem potkal kromě Brožové Felixe Slováčka, Pavla Trávníčka, Jirku Krampola, Zdeňka Srstku, Petra Jandu,… Ale říkám, mě nějak ty české celebrity neberou, takže jsem to celé bral skutečně pouze tak, že přijdu, hodinu pobudu a následně podám report Blanche. Ryze pracovní pochůzka.
Co ale osud nechtěl hned po čtvrt hodině jsem se tam potkal s Lenkou Filipovou, kterou už znám právě přes Blanche. A protože tam taky většinu lidí neznala, povídali jsme spolu. A po hodině jsme taky společně odešli. Je to hrozně milá a příjemná žena takový smíšek :-) Doprovodil jsem ji k budově Českého rozhlasu, kde měla počkat na odvoz, rozloučili jsme se a já pokračoval pěšky směr Václavák, Příkopy, domov.
Fajn, potkal jsem se s Lenkou, což bylo milé, ale stejně. Tenhle den za moc nestál. Takový šedý stejně jako vzduch prosycený cigaretovým kouřem, který po chvíli zaplnil celý slavný klub Cavalli. A jak jsem tak šel, napadlo mě, že si udělám radost a koupím si něco sladkého. Jenomže která cukrárna má v 10 večer otevřeno? První jsem minul McDonald's nahoře Václaváku fádní prostředí, malý dortík za těžké prachy,… not for me. Dokonce jsem začal uvažovat, že si aspoň u stánku koupím hot dog, ale představa, že mi kápne mastnota na šálu, mě rychle zbavila podobných choutek. Na Příkopech už bylo také všude zavřeno, do T.G.I. Fridays se mi nechtělo, Albert taky zavřený. Už jsem se pomalu smířil s tím, že budu opět žužlat chleba, když mě to napadlo…
Od okamžiku, kdy jsem letos na jaře poprvé prošel kolem Obecňáku, jsem věděl, že MUSÍM zajít do tamější kavárny. Denně ji míjím, když jdu k Blanche, koukám na lidi přes velká okna, jak baští dortíky a pijí kávičky,… ale až doposud jsem si vždycky řekl: nevyděláváš, nezasloužíš si. Jsi hnusný příživník a za takové věci prostě rozhazovat nesmíš! Jenže teď, když mám čtyři zaměstnání, se situace zcela změnila. A proto stačil jeden pohled, kterým jsem zjistil, že mají otevřeno, a směle jsem se vydal vstříc francouzské atmosféře tamějších prostor. Na dveřích jsem se ujistil, že mají otevřeno do jedenácti, a vešel dovnitř. Miluju SECESI! A miluju vše francouzské! Usadil jsem se u okna. Konečně jsem na jeho opačné straně!
Po chvíli přemítání jsem měl jasno. Musel jsem utratit víc jak 200 korun, abych dostal 30% slevu na ISIC. Objednal jsem si tedy u milé paní servírky palačinku s banánem a horkou čokoládu. Nedělal jsem si naděje a neočekával žádný kulinářský zázrak. Ceny sice byly vysoké, ale co čekat od výjimečného podniku v centru Prahy. Když mi ale po pěti minutách (!!! časový rekord !!!) přinesla paní servírka naprosto jedinečně naaranžovanou palačinku s banánem, šlehačkou, likérem a vlašskými ořechy, padl jsem na kolena. A nejen že to úžasně vypadalo, ono to bylo i dobré!
Pak přišla na řadu čokoláda opět ta nejlepší, jakou jsem kdy pil! Byla jako tekutá láva, navíc tak akorát sladká. A v ten okamžik jsem pocítil v hrudníku, poblíž toho kamene, co tam mám místo srdce, že jsem na sebe hrdý. Z obyčejného šedého uspěchaného dne 21. století, jsem udělal TEN den! Výjimečný den. Den, kdy jsem si splnil jedno ze svých velkých-malých přání. Teď už na dnešek nikdy nezapomenu! A jak málo k tomu stačilo! Prosím vás, co je to dnes 200 Kč? A přesně tolik mě stálo udělat z dnešního dne TEN den. Ale chtělo to kromě trochy peněz ještě něco: nápad a chuť něco podniknout, něco změnit, nestěžovat si a naopak hledat cestu, jak si udělat radost.

Když jsem před několika lety chodil každé ráno na rehabilitace kvůli svým křivým zádům, měla tam vždy sestřička puštěné Lenčino CDčko, díky čemuž jsem naposlouchal některé její skladby (jinak bych se k nim totiž nedostal). Můj osud je skutečně nepředvídatelný…

27 komentářů:

  1. Podle toho, co do toho Cavalli pozvali za "celebrity" to asi bude stát za víš co ;)

    Ale Lenka Filipová je smypatická... mamka v autě poslouchá její cédečka, tkaže ji znám tak :D

    OdpovědětVymazat
  2. Ten pocit absolutního štěstí v momentě, když si člověk uvědomí, že prožívá něco jedinečného a neopakovatelného, byť třeba pro spoustu lidí všedního a obyčejného, je (jak v té reklamě) vážně k nezaplacení. Až ve mně zatrnulo, jak jsem si to od tebe četla. Děkuji za krásný článek, hlavně teda za jeho závěr.

    OdpovědětVymazat
  3. @Renata: Jsem rád, že na to nahlížíš stejně... Přijde mi, že Čechům tohle savoir vivre chybí, a proto jsou tak nabručení a věčně nespokojení...

    OdpovědětVymazat
  4. Filipe, nepřehánějte to s tou korektností. Zpěv Brožové nemohl být v tomto kontextu umělecký nebo neumělecký. To nejsou estetické kategorie. Byl asi jednoduše špatný. (Podobně nemůžete říct, že něco bylo ne/estetické – „jen“, že to bylo např. krásné nebo ošklivé apod.) Na rozdíl třeba od umělecké (v AJ se používá artifiacial) hudby proti neumělecké (non-artificial) - jako první si dáme třeba Vivaldiho, druhou nám bude zastupovat Celine Dion. Obojí může být zazpíváno dobře i špatně, ne však umělecky nebo neumělecky.

    Pět minut na palačinku může být rekord, ale může to také znamenat, že ji už měli (pár hodin?) někde položenou a jen Vám ji přihřáli.

    Ale vcelku milý příspěvek, dobře se čte. Mějte se pěkně!
    PetrP.

    OdpovědětVymazat
  5. Fildo... já mám tvoje články vážně ráda, ale když napíšeš "po celodenním nasazení" po té, co nám objasníš, že jsi: podepsal smlouvu, pokecal v butiku, šel od Prašné brány na Václavák a pak seděl celé ČTYŘI hodiny u počítače, tak úplně nevím, co bys dělal, kdybys fakt celej den něco dělal a ještě obíhal půl Prahy... A nemyslím to nijak zle, jen mě to pobavilo. Život v Praze umí být i drsnější :-)
    Nicméně je super, že máš takovou radost z dobré palačinky :-)
    Enka

    OdpovědětVymazat
  6. @PetrP: nenapsal jsem to tak proto, že jsem chtěl být za každou cenu korektní, nýbrž z toho důvodu, že jsem hledal nejlepší způsob, jak vyjádřit svou myšlenku. Proto jsem užil slova "neumělecký" ve zcela novém významu... Pokud by vás zajímalo, jestli se mi její zpěv líbil, nebo ne, pak nelíbil - ale to jsem nechtěl čtenáři sdělit... Výroky líbí/nelíbí by mu nic nepřinesly...

    @Enka: v reálu jsem toho podniknul daleko víc. A když uvážíš, že téměř všude běhám výhradně pěšky... Ale to nebyla pointa článku. Ten úvod je nepodstatný - hlavní je "palačinka". Ale abych mohl vystavět závěr, musel jsem mít úvod, na kterém bych mohl stavět... Proto jsem to taky náležitě přehnal - ale proč všichni čekáte, že to, co píšu, musí být přesná reflexe reality? Kdybych si trošku nevymýšlel a nepřeháněl, rozhodně bys mé články ráda neměla, to ti garantuju :D

    Oba byste si zaloužili delší reakci, ale právě se cpu rohlíkem, a mám plné ruce... takže pardon za to stručné objasnění :)

    OdpovědětVymazat
  7. Taky vždycky, když jdu kolem, toužím být na druhé straně okna:) Je to přece vyhlášená kulinářská restaurace - nebo byla? Nebo se pletu? A s tím pracovním nasazením musím přitakat Ence, Praha umí být hodně drsnější. Tvůj základ takhle vystavěný působí trochu jako výsměch lidem, kteří opravdu dřou:)

    OdpovědětVymazat
  8. A co teprve horníci v ostravských šachtách, letečtí dispečeři na Ruzyni, hasiči, policisté, vykořisťované děti v čínských továrnách...!!!

    OdpovědětVymazat
  9. Mne, Fildo, vždy překvapí Vaše reakce, když máte v záhlaví uvedeno, že kamarádíte s ironií a kritikou...
    PetrP.

    OdpovědětVymazat
  10. @PetrP: Mě zase fascinuje to, na co lidé reagují. Místo abychom diskotovali o "věcném záměru" článku, probíráme nepodstatné technické detaily. Jako by nás při rekonstrukci domu více zajímalo lešení než budova samotná...

    OdpovědětVymazat
  11. Obecni dum je turisty vyhledavana atrakce. Jako kavarna je to neco mezi bidou a uplnou bidou. Palacinka v OD je neco jako obroucky od Bati. Budiz. Co by jeden povazoval za absurdni udela jinemu radost. Az si tu palacinku date i ve Slavii...bude to na povazenou (tam se snad jeste da pochopit vyhled). M.

    OdpovědětVymazat
  12. Filda je jeste mladej kluk, tak mu to "celodenni nasazeni" odpustme ;)
    Clanek pekny, ale nemam rada to stokrat omilane "Cesi jsou vecne nabruceni".

    OdpovědětVymazat
  13. To lešení na rekonstruovaném domě je dáno tím, že píšeš mimo jiné lifestylový blog:) A přirozeným lidským porovnáváním a srovnáváním. Většinou jsi soudný a uvědomělý, proto jsi teď čtenáře zarazil:)

    OdpovědětVymazat
  14. Docela nabitý den, ten banán by bodnul

    OdpovědětVymazat
  15. Moc ráda čtu tvůj blog.. vždycky se musím alespoň trochu pousmát/ nebo i od srdce zasmát, nad některými postřehy :o) Držím pěsti ať to všechno stíháš a neschvátí tě extrémní pracovní nasazení společně se studiem:-) A btw. někteří češi nejsou brčouni.. :o) Keep calm and keep smile ;-)

    OdpovědětVymazat
  16. Nejlepší čokoladu mají v Sedmém nebi, pokud zatím neznáš tak se tam určitě běž podívat, (mam jako rodilá pražačka chuť radit a zasvěcovat :D).
    eM.

    OdpovědětVymazat
  17. Za dva dny jsem přečetla všechny tvoje články a chci další! :D Co se stalo, že jsi dlouho nic nepřidal?

    OdpovědětVymazat
  18. Tak to máme měsíc bez příspěvku - blog je zavřen navždy, předpokládán.
    PetrP.

    OdpovědětVymazat
  19. Fildo kde se poděly tvoje poslední články ? :O

    OdpovědětVymazat
  20. Filda se za svoje poslední dva články právem zastyděl a radši je smazal :-) Díky Fildo, takhle na tebe budu mít hezčí vzpomínky (protože pochybuju, že bys ještě někdy něčím přispěl a i kdyby jo- někdo, kdo není schopen napsat ani ň o tom, proč se na blog vykašlal, mě přestává zajímat). Užívej si s M. a měj se.
    Bývalá nadšená čitatelka Eliška

    OdpovědětVymazat
  21. Děkuji ti za nádherné líčení a komentář dění.
    Měj krásný den!

    S.

    OdpovědětVymazat