středa 2. listopadu 2011

Dušičky

Každý rok jsem na Dušičky jezdil společně s rodinou na hřbitov ve městě S. a obci Š., kde odpočívají mí předci. Krásná tradice. Je totiž jen málo tak magických míst jako hřbitov ozářený plameny stovek svíček. Magičnost celého obrazu můžu deklarovat na své prosté dětské duši. Jednou mě babička jako malé dítko vzala na dušičkovou mši, která se konala pod širým nebem vedle kostela. Ze svého místa ve třetí řadě jsem viděl, že na stolku, kde byly položeny všechny nezbytné liturgické propriety, jsou i rýsováčky. Já, malý kluk, který si ze mše vždy pamatoval pouze krvavé výjevy z obrazů křížové cesty umístěné po stranách hlavní lodi kostela, jsem tedy předpokládal, že ty připínáčky budou složit k nějakému obětnímu účelu. Jistě si dokážete představit mé zklamání, když mi babička řekla, že po rýsováčcích nikdo bos chodit nebude, nýbrž jím připevní ubrus, aby ho neodnesl vítr. Zklamaný jsem odešel domů. Když netekla krev, nemělo to ten pravý náboženský náboj.

I přes veškeré snahy babičky se ze mě katolík nestal, nicméně jsem si ani dnes, stovky kilometrů od domova, neodpustil návštěvu hřbitova. Výběr padl na Olšanské hřbitovy, protože jsem kolem nich nedávno jel v rámci mapování žižkovských sekáčů a zaujaly mě vrcholky hrobek čnící nad jeho obvodové zdi. Zapálil jsem pár svíček na cizích hrobech a hlavně přemýšlel nad pomíjivostí hmoty a věčné převaze přírody (vždycky obdivuju, jak lidmi postavené objekty příroda dříve či později roztrhá na kusy). Po hodině a půl procházení se a meditování jsem zapálil poslední svíčku, a to u hrobu s andělem (nahoře), u kterého jsem svou vycházku začal a nakonec i zcela neplánovaně skončil. Taky si podobného pořídím na svůj hrob jsou děsiví a krásní zároveň, což bude, myslím, skvěle charakterizovat povahu člověka, jehož tělo bude jednou střežit.

6 komentářů:

  1. Slavičín a Štítná? :)

    OdpovědětVymazat
  2. Anonym: Proč tě zajímají tak nepodstatné detaily? :-)
    Filda: Na mě hodně zapůsobil židovský hřbitov. Ale v názoru na dušičky se trochu rozcházíme. Nemám ráda ten fakt, že si všichni najednou vzpomenou, že by teda jako mohli těm svým blízkým jít zapálit tu svíčku, ach jo, tak já teda jdu a do příštího roku se tam bude válet plastový kelímek od vyhořelé svíčky, což vypadá ještě osaměleji, než kdyby tam nikdo nic nezapálil. Ale souhlasím, že osvícený (svíčkami) hřbitov je krásný.

    OdpovědětVymazat
  3. @Vanda: chápu, co máš na mysli. Já osobně necítím potřebu fyzicky stát často u místa, kde je někdo pohřbený. Jednou ročně mi to stačí. Spíš se k těm lidem vracím ve vzpomínkách bez ohledu na to, je-li nějaký svátek či ne a kde se zrovna nacházím. Btw. dva vyhořelé kelímky jsem tam též odstranil :)

    OdpovědětVymazat
  4. Tady někdo zná Slavičín a Štítnou nad Vláří? Wow :D

    OdpovědětVymazat
  5. Tak přesně stejně mě zaujaly Olšanské hřbitovy loni... Je to tam fakt magické a když máš štěstí na kombinaci žluté listí + sluníčko, je ta magie i nabíjející. Hrozně moc mi ta zpustlá část evokuje film Interview s upírem nebo Svatba upírů. Coby

    OdpovědětVymazat
  6. @Coby: celou dobu jsem se modlil, jen aby je nenapadlo tu "zpustlou" část opravovat - je to vážně nádhera! A žluté listí padalo pořád, až jsem nadskakoval, protože to znělo, jako by za mnou někdo šel. Ony ty polootevřené hroby taky trochu nahání hrůzu... jsem čekal, kdy se po mně začne sápat nějaká vyzáblá ruka...

    OdpovědětVymazat