neděle 2. října 2011

Život je příliš krátký

…říká Carrie, když se před ní srdce pana Božského opět zavře. Mě tato slova napadla v souvislosti s tím, co jsem dnes prováděl. Pro mě je totiž život příliš krátký na to, abych žil v dlouhodobém stavu nevědomí.

Kdo by neznal Blanku Matragi. Její jméno bylo pro mě jako dítě sledující každou sobotu MEM symbolem úspěchu a talentu. Bylo to první „divné jméno“, které jsem si zapamatoval. Bylo to první jméno módního návrháře, které jsem si zapamatoval. Vše, co jsem o této dámě do včerejška věděl, bylo následující: je SLAVNÁ / tvoří někde v ARABSKÉM světě / její tvorba je české mentalitě VZDÁLENÁ. Včerejškem se to ale změnilo. Jakousi náhodou jsem zachytil, že bude na ČT24 v Hyde parku, a narovinu říkám, úplně mě dostala. Mluvila totiž tak, že to mělo hlavu a patu, bylo na ní vidět, že svému řemeslu rozumí, a hlavně dokázala skvěle zprostředkovat své zkušenosti s arabským světem českému divákovi, který pojem Arab chápe jako synonymum ke slovu terorista, případně hrozba (nenávidím zasraný etnocentrismus západního světa!).

Toto vystoupení v televizi bylo jen jedním z mnoha způsobů, jak se Blanka snaží upozornit na svůj rozjíždějící se podnikatelský záměr v České republice. 5. října pořádá vlastní módní přehlídku v Obecním domě, 7. října otvírá svou stálou výstavu na témže místě, ale hlavně u nás otvírá studio a butik (v ulici U Prašné brány). K tomu všemu ještě před několika dny vydala autobiografickou knihu pod názvem Jedu dál. Jak je vidět, Blanka je nejen dobrá návrhářka, ale i velice schopná podnikatelka.

A teď vypočítejte následující rovnici: jméno Blanky slýchám od dětských let + bydlím 5 minut od Obecního domu + jsem módní bloger + nemám na ni ucelený názor =…? Ano chytré hlavinky, rozlouskly jste to. Koupil jsem si vstupenku na tu středeční přehlídku! Do první řady v 17:00… Občas jsem tak spontánní, až mě to děsí! Ale právě motto život je příliš krátký mi včera téměř nedovolilo usnout, jak jsem se těšil na dnešek, až si vyzvednu rezervovaný lístek na pokladně Obecního domu.

Už když jsem ležel v posteli s číslem rezervace v e-mailu, mi bylo jasné, že nemám co na sebe (ano, typický existenciální prožitek každé ženy a módního blogera, kéž bych mohl říct i muže). Před týdnem jsem si vyhlédl v Zaře sako, které mi dokonale padlo (je prvním za 20 let mé existence, o kterém mohu tohle prohlásit), nicméně jsem si ho nekoupil, protože jsem utáhnul kohúty. Nyní už bylo jasné, že kohút musím povolit a vydolovat z něj ještě nějaké ty kapičky, abych vůbec mohl na tu přehlídku jít (než jak otrhánek, to raději vůbec neustále mě děsí představa, že bych byl dopaden nějakou módní policií a veřejně zpranýřován Františkou či někým jiným).

Dnes ráno (pro nepražské: asi tak v deset :-) jsem se tedy vydal na lov. První destinace Palladium/Topman. Letargický prodavač ospale třídící nějaká ramínka mi nevěnoval sebemenší pozornost, za což jsem byl rád, jelikož nenávidím, když mi v malém obchodě stojí někdo ze zaměstnanců neustále za zadkem. Bohužel, i když jsem měl pro zkoumání terénu potřebné soukromí a rozlet, nic z toho nebylo. Kdo chce ale nějaký cool svetr, určitě si do Topman zajděte. Mají je tam krásně heboučké (na rozdíl od Aš&Em).

/Upozornění pro čtenáře: následuje nudná popisná část plná děj neposouvajících peripetií/ Druhou zastávkou byla Zara Na Příkopě. V tomto obchodě už jsem za život strávil tolik času, že by mi měli dát zlatou zákaznickou kartu. Asi hodinu jsem se tam rozhodoval, jak to provedu s tím sakem. Měli totiž dvě barvy přicházející v úvahu. Modrou a červenohnědou. Nejdříve jsem si zamiloval to modré, ale to by sestra nesměla prohlásit: „Hmm… modré sako mi sice přijde moc nádražácké, ale možná, že ti bude slušet…,“ aby u toho zůstalo. Vždy, když jsem si ho dal na sebe, jsem si připadal jako výpravčí. Proto jsem začal přemýšlet nad tím červenohnědým. Jenomže k němu jsem zase neměl žádné kalhoty ani podklad. Prozřetelnost mi však do zorného pole přihrála kalhoty v dartmouthské zelené, jejichž barva s červenohnědou tvořila dokonalý pár. Ještě bílé triko v NewYorkeru (trička ze Zary jsou nepatřičně drahá) a může se jít. JENOMŽE mé ostříží oko si všimlo, že to sako má na límci takovou skrčeninku, o které jsem si nebyl jistý, jestli půjde vyžehlit (vady na oděvech ze Zary jsou jedním z důvodů, proč se nemůžu dočkat, až budu moct nakupovat u kvalitních výrobců, jejichž produkty Zara tak vesele kopíruje). Proto jsem požádal jednu nepříliš ochotnou prodavačku, jestli by se mi nemrkla do skladu, zda nemají ještě jedno identické sako. Měli. A každá klopa byla jinak velká. Řešení: kalhoty jsem si koupil hned a sako nechal do večera odložit s tím, že se mrknu do ostatních poboček, jestli tam nebudou mít  nějaké bez vady.

A tak jsem jel do nákupních center na Chodově, Pankráci a Novém Smíchově, abych zjistil, že všude jsou jen ta modrá saka. V nohou kilometry, v tašce bílé triko s kulatým límečkem z NewYorkeru a v žaludku menu z KFC (never more!!!). V pět odpoledne jsem si Na Příkopě vyzvedl to uschované sako (pokusím se ho vyžehlit), v infocentru Obecního domu koupil vstupenku a zamířil domů, abych si dal chleba s marmeládou, protože jsem si při tom dnešním utrácení musel upřít aspoň něco. Tedy dezert.

Výsledek událostí posledních čtyřiadvaceti hodin: oprášil jsem zalíbení v Blance Matragi. Půjdu na její módní přehlídku. Napíšu o tom článek. Mám zkompletovaný outfit: červenohnědé sako, zelené kalhoty, bílé triko a šedé desert shoes. Určitě to doplním ještě nějakými brýlemi, taškou a možná i šátkem, aby to mělo požadovaný šmrnc.


Pokud si říkáte: „Smrádek, dostane, co si umane,“ tak možná máte pravdu, ale má oficiální výmluva, jak ospravedlnit poslední dva dny (zejména ty výdaje s nimi spojené), zní: oslava 20. narozenin. Jo, před týdnem jsem překročil práh náctiletých a veškeré oslavy spočívaly v tom, že žádné nebyly. Nebyl dort, nebyli přátelé, nebylo nic. Byla jen samotka na koleji. Sice nejsem takový ten typ, co musí při každé možné příležitosti sezvat příbuzenstvo i z šestého kolena a opít se s přáteli do němoty, ale tohle už bylo až příliš komorní i na mě. První padnoucí sako a módní přehlídka jsou proto super způsob, jak si tento milník uchovat v paměti, nemyslíte?


PS: pokud jste mi tyto výmluvy nezbaštili (libuju si v nich, ne nadarmo chci být právník), klidně mi říkejte smrádku přijde mi to jakýmsi podivným způsobem milé (-:


fotografie saka, trička a kalhot / zdroj: zara.com
fotografie bot / zdroj: vagabond.com
fotografie Blanky Matragi / zdroj: blanka.com
napsáno 1. října 2011

22 komentářů:

  1. Sakryš, na Blanku bych šla, jen kdybychom neměli školní program tou dobou. I když v Praze.... :-(

    OdpovědětVymazat
  2. :) milujem citat tvoje clanky :)

    OdpovědětVymazat
  3. Taky jsem na HP s Blankou koukala i když s jednodením zpožděním. Bohužel mám Prahu z ruky a peníze žádný. Budu se tedy těšit na článek (doufám, že bude podrobný!) :-).

    Výběr oblečení - super!

    OdpovědětVymazat
  4. @Nikol: budu se snažit vám to celé zprostředkovat co nejvěrněji. Proto jsem si taky připlatil za první řadu, abych viděl každý detail a mohl i něco vyfotit, aniž by na fotkách byla čupřina něčích vlasů :D

    OdpovědětVymazat
  5. Skvělé! Jsem zvědavá jaká bude ta první část přehlídky co popisovala...

    Ještě mám dotaz. Kdo je ta Františka :-D?

    OdpovědětVymazat
  6. No jo, sladkych 20. To vysvetluje to celodenne lietanie po OC kvoli saku :D Tym nechcem byt ustipacna, je to mile. Pre mna uz take sako, kvoli ktoremu by som toto absolvovala, na svete neexistuje :D Tesim sa na report z prehliadky!

    OdpovědětVymazat
  7. Solidni text. Was ist Dichtung, was ist Wahrheit. Dve poznamky: nevidim sako za patnact stovek jako dramatickou investici (a to ani z pohledu nepracujiciho studenta), takze jakypak smradek. Nakoupil jste dost veci za vice nez prijatelny obnos. Zastavte se ve van Graaf..studijne tam prozkoumejte obleky Boss (kvalita vs cena hovori pro retezec Help&Me) anebo kosile od Mistra (Herr Lagerfeld). I kdyz presneji receno ted to sije Hilfiger nekde v Cine a Karl to pouze podepisuje..pet tisic zadna mince a kvalita podivna. Ve vzacne chvili volna doporucuji navstivit. Jinak fluentni a koherentni text. M.

    OdpovědětVymazat
  8. @M.: díky, právě z koheze jsem měl tentokrát největší obavu.

    OdpovědětVymazat
  9. Vlastne nebyla uvedena slibovana druha poznamka (hlavne, ze vykladam o koherentnosti). Inu:nevyzaduje takovato akce ponekud tradicnejsi ustroj? Zelene nohavice a Gemeindehaus..nevim. Nejak mi to k te vrcholne secesi nejde. Ale zase v dobe, kdy do statni opery chodi lide v dzinach - je to jedno. M.

    OdpovědětVymazat
  10. @M.: to je právě rozpor, který prožívám. Na jednu stranu je to Smetanova síň. Na stranu druhou je to módní přehlídka. A zase jsme u toho: být Čechem a dát si stejnokroj (takovýtenhábitcosioblečukdyžnevímconasebeanechciurazit), nebo být světový a přijít oděn jako na přehlídky světových jmen (jen málokterý bloger se nedostaví na přehlídku Luis Vuitton v obleku)? Nakonec jsem se rozhodl sdělit svým komplikovanějším, byť ne tak oficiálním, oděvem paní Blance, že její přehlídku vnímám světově, a proto se na ni podle toho též obléknu. Jen doufám, že to tak bere i ona. To se nicméně uvidí. O to zajímavější pak bude psaní reportáže.

    OdpovědětVymazat
  11. Na Hyde Park jsem také koukala a zaujala mě tolik, že jsem také chtěla jít na přehlídku, ale po pravdě teď na to nemám peníze, tak se budu těšit až nám to tady zase do detailů popíšeš.

    OdpovědětVymazat
  12. Hrozně se těšim na reportáž! Myslim, že oblečení si vybral dobře, ještě nějaký doplňky, jak si psal a je to! Tvorbu Blanky Matragi mam fakt ráda, ale bohužel se na její přehlídku nedostanu. Tak ať se líbí a neuděláš nějaký mezinárodní fó pá;-)
    B.B

    OdpovědětVymazat
  13. Závidím ti, závidím. Blanka, Praha.. Achjo, jednoho dne se na ni taky zajedu podívat, kamkoliv!

    OdpovědětVymazat
  14. čau smrádku,, outfit vypadá skvěle, doufám, že tě někdo vyfotí, ať to můžeme vidět i na tobě :) a těším se na report z přehlídky *

    OdpovědětVymazat
  15. @Katie: :D je fakt, že bych potřeboval nějakého "Prince" :-)))))))))

    OdpovědětVymazat
  16. Oblecek je to moc pekny, ale trochu moc barevny (v prvni rade se bude tlouct s modely), kalhoty jsou preci jen dziny ( taky se mi libily, ale ani nejvetsi velikost mi nebyla, hahaha), nechci posilovat Vasi nejistotu, ale Obecnak, Matragi, vecer... Pripadne doporucuji komplet v cernem, budete vypadat jak z branze. A dodatecne vsechno nej k narozeninam. P.

    OdpovědětVymazat
  17. Ne a ne a ne. Jdeš tam Ty, jdeš tam za sebe, bude Ti to slušet, jak si vybereš Ty. A já Ti to jen (samozřejmě jen lehce a ne ve špatném úmyslu) závidím, protože i když žiju v Praze, nebudu v Praze. Pche. Život je občas příliš otravnej. Nemůžu se dočkat vyprávění :)

    OdpovědětVymazat
  18. @P.: díky za přání i dobře míněnou radu, nicméně... nechci být součástí něčeho či vypadat jako součást něčeho. Chci to pojmout po svém. Jistě, je nutné respektovat jistá pravidla (na imatrikulaci si samozřejmě oblek vezmu, tam nelze uhnout, protože tam nejsem jako "Filda", ale jako "student skládající slib s číslem ISIC takovým a takovým"), ale na Blanku jdu jako bloger Filda, tady skutečně sám za sebe, a proto chci jít oblečený tak, jak považuji za nejlepší, byť to není ve shodě s názorem většiny lidí (mezi nimiž může být klidně i samotná Blanka - nevím). Jestli to bude chyba, bude to má chyba. A já se jí poučím. Buď tam příště nepůjdu, nebo se obléknu jinak :)

    @Suzanne: merci bien :)

    OdpovědětVymazat
  19. Piš, foť a hlavně existuj ;) a nejen na přehlídce B.M.

    OdpovědětVymazat
  20. Přehlídku ti šíleně závidím. Bohužel jsem nepražský obyvatel ČR, takže se na přehlídku nedostanu, ale na výstavu půjdu určitě.

    OdpovědětVymazat
  21. zacinam sledovat tvuj blog;)
    http://sienastyle.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat