Zmatek / Zmetek

Bytí

Dospěl jsem. Opět. A určitě ne naposled. Když jsem přicházel do Prahy, říkal jsem si: „Fildo, zhluboka se nadechni toho smradu z podzemky a smogu v ulicích – tak voní podhoubí úspěchu!“ Představoval jsem si to zcela jinak. Plány, které původně byly jasné, se začaly jeden po druhém bortit a když ani varianta C nevyšla, vypadalo to velmi beznadějně. Pak ale zasáhla Prozřetelnost a já pochopil – nesmím plánovat. Musím reagovat na to, co je kolem, rychle se chopit každé příležitosti, nebýt líný otevřít pusu ve správný okamžik a nepohrdnout žádnou podanou rukou.

To však vedlo k jedné, pro mě zprvu nemilé, skutečnosti – aktuálně žiju ve stavu beztíže. Pod nohama téměř žádná půda, vysoko nad hlavou hvězdy – dost blízko na to, abych je viděl, ale stále příliš vysoko, abych si na ně sáhnul. A tak létám. Co bude zítra? Za měsíc? Za rok? Za deset? Nevím. A nechci to vědět. Rozhodl jsem se, že se budu snažit vytěžit co nejvíc z toho, co mě obklopuje, a rezignuju na vyšlapané cestičky generacemi přede mnou. Že je to risk a můžu dopadnout velice špatně? To je reálné riziko, které ale budu muset podstoupit.

Když nad tím vším tak uvažuju, letošní plánovaný konec světa by mi celkem bodnul. V diáři totiž nic po tomto datu nemám (tedy kromě pravidelného očkování proti encefalitidě – ale to bych oželel. Nemám strach a inklinuju k fatalismu, jelikož věřím v něco chytřejšího nad námi, co se jen směje našemu pozemskému lopocení.

Vánoce

Tohle byly ty nejdivnější Vánoce, jaké jsem kdy prožil. Téměř takové, které jsem u maturity označil za vzorový příklad toho, jak by to nikdy nemělo dopadnout. Kvůli práci jsem tu musel (=chtěl) zůstat až do 23., a tak jsem domů jel na Štědrý den ráno. Sice jsem měl na cestu krabičku cukroví z Obecního domu, ale ani to nedokázalo vyburcovat jakékoli zbytky energie k akci, protože jsem spal jen několik hodin. To víte, když ta dvě prasátka, se kterými spolubydlím, odjela za svými rodinami, naklusal Filda 23. v osm večer s kbelíkem a hadrem do koupelny, kterou kompletně vypulíroval, stejně jako podlahy a kuchyňku. Taktéž jsem zničil líheň na octomilky, kterou tu pravidelně chlapci zakládají, aby se následně divili, jak se tu ty malé mrchy ocitly. Oni celkově rádi nechávají věci zajít do extrémů, aby následně filozofovali nad tím, jak vyhrocenou situaci napravit. Když sem tedy příštího dne kolem jedné dorazil domů, byl jsem k smrti unavený, takže jsem se zhroutil na gauč a společně s Boženkou jsme celé odpoledne prospali. On tedy ještě stíhal odbíhat kontrolovat situaci v kuchyni, ale tohle už si jen domýšlím, jelikož jsem neměl sílu cokoli registrovat. Pochopení pro mou únavu od okolí bylo na bodu mrazu. Ale nad tím už se nepozastavuju.

Jistě si říkáte, co takový mladý wannabe fashionisto dostal za dárky. Jelikož jsem si je všechny (až na jeden) vybral sám, nedošlo na ponožky, za což jsem vděčný! Letošní Vánoce pro mě tedy byly plné nových vůní, a to doslova. Filda mi totiž koupil parfémovanou vodu Boucheron – Jaïpur Homme, která mě oslovila svým orientálním nádechem. Od mámy jsem dostal Yves Saint Laurent – La Nuit De L'Homme, po které jsem už dlouho pokukoval. Roky totiž používám sestřičku této vůně, L'Homme, a protože jsem cítil potřebu změny, šáhnul jsem po jejím temném dvojčeti. A co mi přinesl libanonský Papa, resp. Mama Noël? Klasiku od Cartier – vůni Déclaration! Tak, to by pro všechny závistivce, co sem zavítají, mohlo stačit – nechci je odrovnat dalšími detaily :-)

Odjezd do Prahy se konal lehce živelně již 27., protože měly přijet VIP zprávy a u toho jsem přece nemohl chybět! Silvestr nenávidím, tudíž ho neslavím.

Nasazení

Mám zaměstnání! A dokonce hned tři! To první je velmi příjemné – dvakrát týdně dělám průvodce na výstavě Timeless v Obecním domě. A dnes jsem měl svou premiéru! Návštěvníci byli skutečně úžasní, neustále se vyptávali a já jim nabízel peripatetický výklad po vzoru Aristotela. Je to jedinečná zkušenost a sto korun na hodinu mi přijde taktéž jako super odměna pro nováčka.

Taky jsem dostal možnost pracovat několik hodin týdně v Blančině butiku. Je mi sice jako Andreji, když jela místo Emily do Paříže na fashion week, ale snažím se na to nemyslet – primární je nasbírat co nejvíce zkušeností, aby mě pak při rozesílání životopisů do jiných obchodů opět nepředběhla nějaká džipsína s gelovýma nehtama, která dva roky dělala u Guess. Dnes jsem tam odpracoval svou první celou směnu a zítra tam budu zas, jelikož práce tam máme nad hlavu.

A třetí práce, ta mě má živit :) Je to jenom krátkodobá záležitost, ale jako prolomení ledů a prvotních neúspěchů s hledáním místa je to skvělá šance. Neštěpím sice jádro, ale pomáhání se slučováním databází v jedné redakci není vůbec špatné. Práce má smysl (je skutečně třeba), nikoho jí neprudím (zabil bych všechny, co mi volají kvůli super-duper-exclusive nabídce na nový tarif) a dělám ji v příjemném prostředí. No neberte to!

Sláva

Dospěl jsem do fáze, kdy mou práci zná relativně široký okruh lidí, za což patří velký dík především skvělým jedincům z mého okolí, kteří neváhají a vždy se o mně zmíní svým známým. Pamatujete na recenzi Marie Claire, která je již stejně kultovní jako tvídový kostýmek od Chanel? Nalistujte v aktuální MC stranu 121 a hádejte, kdo je oním neznámým bloggerem, o kterém kosmetická Vandička píše: „Výroba lednového vydání Marie Claire probíhala v listopadu. Pokud si vzpomínáte, teplota občas dosáhla až patnácti stupňů Celsia. Mám chystat tipy a triky, jak kůži chránit před mrazem? Co když v lednu mrznout nebude a já to schytám jako v létě? Tenkrát se jeden módní blogger rozčiloval nad článkem o ochraně vlasů před sluneční žárem jen proto, že v srpnu se léto nekonalo a on navíc ani nejel k moři. … Jak vidíte, výběr správného tématu mi tentokrát dal pěkně zabrat.“ Co k tomu dodat? Snad jen lakonické Filda ♥ Vanda, protože tato redaktorka pochopila smysl mé recenze – začala nad svou prací přemýšlet z trochu jiného úhlu, rýpla si do vševědoucnosti módních magazínů a také do mě. Bůh jí žehnej, je ve zdejších vodách jednou z mála, která rozumí ironii…

V jednom z dalších čísel časopisu Look zase najdete přímo mé jméno a ocitované odstavce z Blančiny biografie, kterou jsem tu onehdá publikoval. Já vám nevím, ale asi zas takové nepoužitelné poleno, které neví, „jak to chodí“, nebudu… Ale klidně se do mě pusťte, jsem milovník sebetrýznění.

Kakofonie

Na závěr bych chtěl zmínit, že můj hudební záběr se rozšiřuje o skutečně podivné kusy. Nejspíše to souvisí s tím, že ve stavu beztíže je milý pop Kylie Minogue nepoužitelný (What do I have to do – To get the message through – How can I prove that I really love you, love you není ve vakuu komu zpívat. Vakuum je totiž o tom, že tam nikdo a nic není.).

---

† 1 Můj nový hrnek na čaj. Údajně inspirovaný motýlem. Já jej mám za nějakou potvoru z mořského dna. Při pití ho totiž držíte jako lasturu. Designed by Blanche.
† 2 Překvapení od Blanche a Makrama – how sweet is that?
†3 Má milovaná secese!