So Happy I Could Die

Pane bože! Asi jsem zemřel a octnul se v nebi, protože tenhle den se rozhodně nemohl odehrát na zemi, ve světě obyčejných smrtelníků! Stupeň štěstí je na maximu a hodlám z něj žít minimálně do čtvrtku. Ale pěkně popořádku…

Ačkoli byla schůzka s Blanche původně naplánovaná na středu, musela být přesunuta už na dnešek. Horor! Neměl jsem nic na sebe a navíc jsem musel zařídit ještě milion věcí, na které jsem měl původně o den víc! Ale nevadí, Filda umí skvěle improvizovat, a tak si poradil i v této prekérní situaci.

Budíček: 8:00. Posunut na 8:30 (šel jsem spát ve dvě v noci a i půlhodina spánku navíc mi přidala energii, kterou jsem pro tento den tak nutně potřeboval). V 10:00 přednáška z římského práva, ve 12:00 seminář politologie. Že jsem se ani na jedno nemohl téměř soustředit, je jistě zbytečné říkat. Po rychlém obědě následoval sprint zasmraděnými ulicemi matičky Prahy na náměstí Republiky, kde jsem koupil pro Blanche frézie (v knize psala, že je miluje). I s fréziemi jsem se pak vřítil do ubytovací kanceláře naší koleje, kde na mě zůstala překvapeně hledět paní vedoucí, která si nejspíše vzhledem k pugétu v mém náručí myslela, že jsem ji přišel požádat o ruku :-) Ve skutečnosti jsem jen potřeboval čisté povlečení a zajistit ubytování pro svou sestřičku, která se rozhodla stát se mým (ne)zvaným hostem. Následovalo zoufalé postávání před šatní skříní doprovázené lomením rukama a zoufalým krčením rameny, jelikož model, který jsem si pro první setkání s Blanche vybral, jsem ještě neměl hotový, a tak jsem musel zvolit svou typickou ležérní kombinaci ve složení modrá manšestrová ultra-slim košile a černé kalhoty stejného střihu, které jsem rozrazil červenými ponožkami, které sice nebyly vidět, ale dodaly mně nutný podíl sebejistoty.

15:50. Žaludek vrhal jedno salto za druhým a já vykročil směr studio Matragi Design. Vrátný mi poradil, ať to vezmu dvakrát vlevo, a já se tak octl před (nákladním?) výtahem, který mě vyvezl do druhého mezipatra, které celé okupuje právě Blanche. Dveře mi otevřel usměvavý Makram, Elvi, služebná manželů Matragi, mi vzala bundu, a já se tak mohl začít kochat kanceláří Blanche, která ještě živě diskutovala se svými přáteli u Makrama. Celý prostor byl nabitý tvůrčí energií a já především zkoumal šaty z kolekce Haute couture, které visely na paravánu, a já si je tak poprvé mohl prohlédnout zblízka, aniž by mě od nich dělilo sklo (dotknout jsem se jich neodvážil). To už ale za mnou přiběhla Blanche se svým: „Čau, Fildo!“, přičemž okamžitě komentovala mou výšku slovy, že si mě představovala daleko menšího (měřím něco kolem 185 cm). To by samo o sobě nebylo nikterak zajímavé, pokud bych si v tom samém okamžiku neříkal totéž o ní! (i kdyby nebylo jejích platform, které vidíte na fotce níže, stále by byla celek vysoká – to je též důvod, proč svého času mohla dělat modelku). Navíc mě fascinovala barva jejích očí, protože mnoho lidí s tak výrazně zelenýma očima za život nepotkáte.

Celá schůzka byla velmi hektická, protože Blanche přiletěla pouze na týden, a tak jí neustále někdo volal a ona musela za pochodu zařizovat milion věcí. I tak mi ale dovolila s ní strávit, považte, dvě a půl hodiny! Byla nadšená z frézií („ty sis určitě někde přečetl, že je mám ráda, že jo?“), vysvětlovala mi způsob vzniku potisků na kolekci ready-to-wear, povídala mi o svém věčném boji s českým amatérismem,… přičemž po chvíli zavelela a oba jsme se přesunuli do jejího butiku, kde jsme přes hodinu probírali, jak nejlépe uchopit její PR. Nouze nebyla ani o super zážitky ze zákulisí, a když do butiku vrhla banda turistů z východní Asie, Blanche se nemohla přestat smát při představě, co si asi myslí, když se místo v Kenzu objevili u „nějaké Matragi“.

No prostě zážitků milion! Blanche je ten největší profesionál, jakého jsem kdy potkal (myslel jsem, že takový smysl pro detail mám jen já – chyba, má jej i ona). Je to vtipná, příjemná, energická a hezká ženská. Všechny ty řeči, že je bezdůvodně sprostá k modelkám a že si nechala udělat s obličejem bůhvíco, jsou blbost. Modelky „sjela“ v okamžiku, kdy se jí i přes zákaz rvaly do šatů, které jim byly malé, čímž je zničily a ony se pak musely celou noc před přehlídkou spravovat, a o nějakém nepovedeném botoxu nemůže být taky ani řeč – celou dobu jsem na ní visel očima, vím tedy, o čem mluvím! Ale než spílat na český bulvár, to už raději házet hrách na zeď…

Po půl sedmé jsem tedy konečně odešel z butiku, přičemž jsem popošel jen o kousek dál, k nákupní galerii Myslbek, kde se konal VIP předprodej kolekce Versace for H&M, na který jsem se, díky Petrovi, dostal. Krátce tedy k tomu, co na vás ve čtvrtek čeká…

Musíte počítat s tím, že v Praze bude v prodeji jen zhruba 70 % kolekce, přičemž některé modely dorazily jen v jednom vyhotovení (kožené pánské kalhoty, pánské šortky), popřípadě vůbec (růžové a modré obleky i boty, černá čepice, kožený pásek, černé sako na jeden knoflík). Co však musím zdůraznit, je kvalita zboží. Ta je skutečně na vysoké úrovni! Zapomeňte ta úděsné zpracování loňské Lanvin kolekce! Například kožená bunda, která je jedním z tahounů kolekce, byla vyrobena v Itálii a její provedení je skutečně bezchybné! Jen psychedelický svetr byl poněkud zažloutlý, ačkoli měl být zářivě bílý. Jestli jste tedy doposud váhali, zda to stojí za to, plahočit se až před Myslbek, říkám: ano, stojí! (A to mně H&M ani nepodplatilo, ani jsem si nevzal jedinou makrónku či jiné dobroty, co tam nabízeli!) Co jsem si koupil, je překvapením na čtvrtek – můžete ale tipovat v komentářích! Vítěze líbnu na čelo. Anebo mu možná dám i speciální poznámkový Versace blok, který jsem k nákupu dostal!

Včera mi též padlo do oka sako, které na sobě měl nedávno Adam. Je ze sametu a v temně burgundy barvě – přesně takové již dlouho sháním! Byl jsem štěstím bez sebe, když jsem ho v pánském oddělení objevil, ještě víc happy jsem byl, když jsem zjistil, že mi sedí, no a úplně infarktový stav jsem zažil, když mi slečna u pokladny řekla, že během této VIP akce je 25% sleva na všechen „neversáčový“ sortiment! Sako za 1 125 Kč? No nekupte to!

Mé dnešní štěstí však nemělo ještě skončit! Když jsem celý nákup odtáhl domů, vypravil jsem se na Národní do My nakoupit nějaké jídlo (od dvou jsem nic nebaštil) a též lavor, ve kterém budu moct nakoupené oblečení naavivážovat. Když už jsem byl v ráži, čapl jsem pod paži i sušák na prádlo, ať to mám všechno po vyprání kde usušit. A co myslíte? U pokladny mi opět řekli, že dnes je super den a já mám slevu 25 % na nákup domácích potřeb, kam lavor se sušákem jednoznačně spadají!

Jsem tak šťastný, že bych mohl zemřít, snědl jsem celou milku a už se nemůžu dočkat čtvrtku, až se s Blanche potkáme na prohlídce její výstavy, kterou bude sama komentovat. Ano, zamiloval jsem se do ní a řeknu vám, nemohl jsem si vybrat líp!

---

Triptych je tímto uzavřen. Děkuji vám za pozornost!