Díl I. - Biografie Blanky Matragi

Akad. mal. Blanka Matragi, rozená Kyselová, (* 20. února 1953 Světlá nad Sázavou) je česká módní návrhářka a designérka. V minulosti též působila jako modelka a módní redaktorka.

Rodačka ze Světlé nad Sázavou prorazila v 70. letech během studia na VŠUP na české módní scéně, kterou však následně opustila, když se s manželem Makramem Matragi odstěhovala do libanonského města Bejrút, kde si založila vlastní módní salon Blanka Haute Couture a postupně vybudovala klientelu v řadách místní společenské smetánky. Nejznámější je ale díky své tvorbě pro ženy šejchů a ropných magnátů Perského zálivu.

Obsah
1	Život do roku 1980
	1.1 Mládí na Vysočině
	1.2 Vysokoškolská studia v Praze
2	Život v Bejrútu
	2.1 Blanka Haute Couture
	2.2 Spolupráce s Adnanem Akbarem
	2.3 Šaty pro šejchy
	2.4 Příležitostné práce a zakázky
	2.5 Soukromý život
3	Návraty do České republiky
	3.1 Žofín 1997
	3.2 1997–2002
	3.3 Žofín 2002
	3.4 Obecní dům 2006
	3.5 Matragi Centrum
	3.6 2010
	3.7 Matragi Design
	3.8 Obecní dům 2011
4	Ocenění
5	Literatura

1 Život do roku 1980
1.1 Mládí na Vysočině

Blanka Matragi se narodila v rodině Aloise a Růženy Kyselových ve Světlé nad Sázavou. Její otec pracoval jako brusič skla v místní sklárně, matka jako prodavačka v kiosku na nádraží. Kyselovi měli ještě další dvě dcery, starší Alenu a mladší Evu. Rodina žila v malém bytě, který byl součástí budovy světlosázavské radnice, později, v roce 1968, se přestěhovali do rodinného domu, který si ve městě svépomocí postavili.

Po svém otci Blanka zdědila vztah ke sklářskému řemeslu, po matce pak kreativitu a umělecký talent. Mezi další vlivy, které již v mládí u Blanky podporovaly rozvoj tvůrčích schopností, se řadí známost s rodinou Kamešových, s jejichž dcerou Ivou byla Blanka kamarádka. Matka Ivy Kamešové byla malířka a její sestra, žijící v exilu v USA, módní návrhářka.

Po absolvování základní školy ve Světlé nad Sázavou v roce 1968 začala Blanka navštěvovat odbornou sklářskou školu taktéž ve Světlé, jelikož se jí nepovedlo složit přijímací zkoušky na obor učitelka v mateřské školce, který jí rodiče vybrali. Již během krátké doby však Blanka začala cítit, že ji rutinní práce ve sklárnách nenaplňuje, a proto ve třetím ročníku přestoupila na střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě (byla přijata do druhého ročníku). Zde studium úspěšně dokončila.

Jejím snem bylo pokračovat ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (VŠUP) v ateliéru předního českého skláře Stanislava Libenského. Ten jí však vzhledem k tomu, že je dívka (sklářská profese je fyzicky velmi náročná), doporučil konzultaci u profesorky Zdeňky Bauerové, která tehdy na VŠUP vedla ateliér Oděvního výtvarnictví. V roce 1974 si tedy Blanka podala přihlášku do ateliéru profesorky Bauerové, kde byla také následně přijata (společně s jedinou další přijatou studentkou porazila zbylých 300 uchazečů).

1.2 Vysokoškolská studia v Praze

Během studí na VŠUP se Blanka nevěnovala pouze krejčovství, ale snažila se poznávat i techniky jiných oborů, který by později mohla využít ve své práci. Společně se svými spolužáky se účastní různých soutěží, ve kterých brzy zaznamenává velké úspěchy. Poprvé zvítězila v roce 1976 se svou kolekcí pro Jitex Písek na soutěži Mladý oděvní tvůrce v Liberci, přičemž jako hlavní cenu si nechala vyrobit štítky se svým logem, které pak připevňovala ke svým výtvorům po vzoru velkých oděvních firem. Logo jí navrhl profesor Jan Solpera, který tehdy na VŠUP vedl ateliér Knižní úpravy a tvorby písma. Toto logo používá Blanka Matragi dodnes.

Díky této soutěži se dostala do mediálního povědomí (Mladý svět, rozhlasové Studio mladých) a brzy ji společně s kolegy Danielou Fejšarovou a Josefem Ťapťuchem oslovil pražský Dům odívání mladých, pro který společně vytvořili velmi úspěšné kolekce. Nadále též spolupracovali s podniky Modeta Jihlava, Výrobní družstvo Slovač, Hedva Hradec Králové, Makyta Púchov a jinými. K prvním autorským přehlídkám se brzy přidaly zakázky na tvorbu kostýmů pro celebrity (Lenka Filipová, Hana Zagorová), ale i filmové a televizní produkce (Jitka Němcová, Juraj Herz).

Blanka v Praze mezitím vystřídala několik bydlišť (např. privát na Čajkovského ulici na Žižkově či ateliér na Spytihněvově ulici v Nuslích), přičemž právě na tramvajové zastávce pod Nuselským mostem se poprvé setkala se svým budoucím mužem, Libanoncem Dr. Ing. Makramem Matragi CSc., který tehdy studoval v Praze na ČVUT. Po přibližně dvou letech známosti se 22. prosince 1979 vzali na Staroměstské radnici v Praze. Poté co v roce 1980 odpromovala a získala titul akademická malířka, odjeli společně s manželem do Libanonu.

2 Život v Bejrútu
2.1 Blanka Haute Couture

Ačkoli měl být pobyt v Libanonu omezen pouze na dobu nezbytnou pro vyřízení víza do Saudské Arábie, manželé Matragi se zde usadili natrvalo, jelikož na Blančin komunistický pas nebylo možné vízum získat. Blanka si zde brzy našla práci v salonu rodiny Mekawi, kde získala zkušenosti nezbytné pro samostatné podnikání, které rozjela na konci téhož roku poté, co rodina Mekawi svůj salon uzavřela z důvodu sílícího válečného běsnění v bejrútských ulicích. Blančin první salon tvořily dvě místnosti bytu Makramova bratra a dvě švadleny, které zaměstnávali. Sílící válečný konflikt ale vyhnal manžele z města. Jelikož se ze země nedalo odjet (přístav byl z bezpečnostních důvodů uzavřen), našli útočiště u kamaráda Zamiho Jaboura, kde přečkali 5 měsíců intenzivních bojů, které v Bejrútu probíhaly.

Po opadnutí bojů se jim podařilo získat prostory na hlavní bejrútské třídě Hamra, kde roku 1982 založili salon Blanka Haute Couture, který na stejné adrese (byť od roku 1990 rozšířený o další patro) sídlí dodnes. Slavnostního otevření salonu se zúčastnilo 200 hostů a mnoho novinářů, kteří ve svých reportážích a zprávách vyjádřili nadšení nad tím, že se Evropanka ze socialistického bloku odvážila založit uprostřed probíhající válečné vřavy módní salon. Tato podpora místních Blance pomohla získat první zakázky a postupně si vybudovat dobré jméno.

2.2 Spolupráce s Adnanem Akbarem

V březnu 1984 oslovil Saúd Adnan Akbar Blanku s nabídkou pozice módní ředitelky v jeho módním salonu. Vzhledem k nejisté situaci v Libanonu Blanka tuto nabídku přijala a i s manželem do Saudské Arábie odjeli. Blanka měla podle smlouvy zhotovit kolekci šatů, která bude následně prezentována v Paříži na fashion weeku. K tomuto sice došlo, ale bez Blanky, jelikož šaty těsně před dokončením Akbar bez Blančina vědomí odvezl a v Paříži je odprezentoval jako vlastní tvorbu. Navíc ji udal tajné policii jako komunistickou špionku, takže Blanka i s manželem skončila ve vězení. Z toho byla sice propuštěna, následně však byli oba drženi v nelidských podmínkách v imigračním sběrném táboře, ve kterém čekali na vyhoštění. Z toho se po třech dnech za výrazné pomoci libanonského konzulátu dostali, nicméně byli jedni z mála, kterým se to povedlo. Po návratu domů a vzpamatování se z tohoto otřesného zážitku odletěli manželé Matragi do Paříže, kde se Blanka na tiskové konferenci přihlásila k autorství šatů prezentovaných Akbarem, což mohla doložit fotodokumentací, jež její manžel během vzniku šatů pořídil. Tento strhující příběh se pochopitelně médiím velmi zamlouval, a proto byl otištěn v několikerých novinách, přičemž jeden z titulků zněl výstižně: „Ukradená přehlídka“.

2.3 Šaty pro šejchy

Postupem času salon na Hamře získal takový věhlas, že se zde začaly vyrábět šaty nejen pro libanonskou smetánku, ale i pro zákaznice z Egypta a, díky Blančiným kontaktům, i šejchy z oblasti Perského zálivu. Právě těmito exkluzivními a nesmírně nákladnými modely (jen záloha na materiál se může u těch nejdražších šatů vyšplhat až do výše milionu korun) se Blanka proslavila. V salonu se současně pracuje na 5 až 8 šatech, které jsou vyráběny zásadně ručně bez použití moderní počítačové techniky. Model se nejdříve rozkreslí se všemi detaily na papír v měřítku 1:1, ze kterého je následně přenesen na již perfektně nastříhanou látku, která se poté lavíruje akvarelovou technikou. Tím je zaručena naprostá originalita šatů, jelikož každý tah štětce je unikátní, stejně jako rozpíjení barev, které nelze nikdy podruhé napodobit. Takto podmalované šaty se za vysoké teploty zažehlí, přičemž následuje nejnáročnější část vzniku šatů, a to aplikace embroiderů (výšivek). Šaty jsou vyšívány opět výhradně ručně za užití nejrůznějších korálků, kamínků, čípků, flitrů, drátků, perel a jiných ozdobných předmětů nejrůznějších barevných odstínů a velikostí. Tyto vzory jsou exkluzivní a nejsou poskytovány dalším salonům či jiným osobám. Práce na jedněch šatech může trvat od týdnů až po měsíce. Hmotnost takovýchto šatů může přesáhnout i 20 kilogramů.

Každé šaty jsou zhotoveny pouze v jednom exempláři, není přípustné, aby existovaly kopie již jednou vypracovaného modelu. Nákupčí šatů žádají originalitu a exkluzivitu, proto se samy princezny v šatech mnohdy ve společnosti neobjeví více jak jednou.

Samotné předání hotových šatů ale nebylo vždy snadné, jelikož v zemi stále zuřila s menšími přestávkami válka. Bejrút byl rozdělen demarkační linií a v roce 1985 do salonu dokonce vletěl granát. Půlka salonu byla zničena plameny a ta druhá naopak vodou, jelikož kulky ze střelných zbraní rozbily vodovodní potrubí. Nikomu se naštěstí nic nestalo a i přes tyto komplikace salon fungoval dál. Jako memento těchto těžkých časů v salonu dodnes zůstalo zrcadlo, ve kterém jsou díry po střelách a prasklina od výbuchu zmiňovaného granátu.

2.4 Příležitostné práce a zakázky

Kromě vlastní tvorby a pořádání autorských přehlídek pro své zákaznice Blanka též přednášela dva semestry na bejrútské univerzitě modeling, jelikož sama v Československu během studií tři roky pracovala jako příležitostná modelka. Tyto zkušenosti taktéž zúročila při fotografování zhotovených šatů, které místo na modelce z úsporných důvodů fotila sama na sobě. Tento netradiční přístup k prezentaci modelů našel zalíbení v tisku, který její fotografie zveřejňoval často na titulních stranách, ale i u zákaznic, které se chtěly seznámit s návrhářčiným portfoliem. Taktéž svého času působila jako módní redaktorka časopisu Al Hasna, pro který jezdila recenzovat pařížské přehlídky.

V roce 1987 byla požádána generálem policejního a vojenského štábu Spojených arabských emirátů (SAE), aby pro něj vytvořila návrh nových uniforem. Její návrhy díky své nápaditosti a reflektování místní záliby nejen ve funkčním, ale i krásném oděvu vyhrály. Zelenošedou gabardénovou látku tvořící základ uniformy totiž doplnila bordó lemy a pozlacenými knoflíky. Policejní a vojenské složky SAE používají tyto uniformy dodnes.

2.5 Soukromý život

Blanka Matragi je velmi energická, pracovitá, sebevědomá a ambiciózní žena, což se dá mj. doložit jejím výrokem: „Rozhodně nechci sedět ve druhé řadě, nikde a nikdy druhou řadu prostě neberu.“ Od svého okolí vyžaduje naprostou spolehlivost a disciplínu, zvláště to platí o jejích zaměstnancích a spolupracovnících. Nicméně nejtvrdší je podle svých slov sama k sobě.

Její finanční nezávislost rostla společně s prestiží salonu, a tak si v roce 1989 mohla s manželem dovolit koupit letní byt v luxusním soukromém relaxačním středisku Aquamarina, kde také kotví jejich motorová jachta Blanka. Později si též koupili byt na Blissu s výhledem na moře, protože až doposud žili v malém bytě, který byl součástí prostor ateliéru na Hamře. Tento byt byl rekonstruován za pomoci Blančina kamaráda Bořka Šípka a od roku 2000 v něm také manželé žijí.

S přibývajícími lety si začala Blanka uvědomovat, že jí chybí potomek, kterému by mohla předat to, co tak pracně s Makramem vybudovali. Bohužel po neúspěšném snažení a sérii lékařských vyšetření vyšlo najevo, že manželé Matragi nemohou mít děti. Chvíli též uvažovali o adopci, tu ale následně Blanka zamítla, jelikož by nechtěla dítě zatížit očekáváním, že po ní převezme otěže nad vedením firmy. „Dítě má přijít jen tak, protože přišlo. Nezatížené očekáváním… ,“ říká. Zatím se kromě dravých investorů neobjevil nikdo, komu by mohla firmu svěřit bez obav do rukou, a proto je budoucnost salonu otevřená. Zatím jej však vede Blanka za nepostradatelné pomoci manžela a momentálně na tomto uspořádání nehodlají nic měnit.

3 Návraty do České republiky

Ačkoli se manželé Matragi trvale usadili v Libanonu, již od svého odjezdu v roce 1980 každoročně navštěvují Českou republiku (svého času Československo), a to za účelem návštěvy Blančiny rodiny a přátel. Jak sama návrhářka říká, nejvíce jí v Libanonu chybí české švejkovství a smysl pro humor. Po roce 2006, kdy v Česku zaznamenala velké úspěchy se svou kolekcí a výstavou, sem jezdí častěji, přičemž od roku 2011, kdy v Praze založila vlastní ateliér, se tyto návraty staly nezbytnými pro zpracování objednávek šatů, které v pražském butiku též přijímá.

3.1 Žofín 1997

S blížícím se 15. výročím od založení bejrútského salonu začala Blanka přemýšlet o zorganizování vlastní autorské přehlídky, kterou by se v době, kdy jí začala dorůstat nová libanonská konkurence, opět zviditelnila. Rozhodla se, že tuto přehlídku uspořádá v České republice s tím, že zde bude pořízen videozáznam této přehlídky, který bude moct na Blízkém východě dále používat k prezentaci. Volba na Prahu padla zejména z toho důvodu, že návrhářka chtěla svou tvorbu představit svým krajanům, kteří se s ní až doposud neměli možnost setkat.

V roce 1996 se Blance ozvala česká agentura Twiga, která jí nabídla zorganizování přehlídky v rámci pořadu Haliny Pawlowské V žitě. Pořadatelské agentuře se však nepodařilo domluvit se sponzorem, Komerční bankou (KB), která měla přehlídku finančně podpořit, a proto produkce projekt zrušila. V té chvíli však měla již Blanka vytvořeny modely, do kterých investovala značné finanční prostředky, a proto se rozhodla k osobnímu jednání s vedením KB. V tomto jednání uspěla a získala nezbytné finanční prostředky na uspořádání celé akce. Organizaci show svěřila do rukou Ing. Tomáše Sousedíka, bývalého ředitele společnosti Pragokoncert. Ani on však nedokázal projekt vést, a proto musela Blanka přijet do ČR a o prodej lístků a další záležitosti se postarat osobně, a to vše během 18 dnů, které do přehlídky zbývaly.

Přehlídka se konala dvakrát, a to v odpoledních a večerních hodinách 7. ledna 1997. Zaznamenala velký ohlas v tisku (titulky jako: „Největší akce roku“, „Kdy zase oslní Matragi Prahu?“), jelikož se jednalo o první akci svého druhu u nás. Neschopnost českých organizátorů, nevybrané chování některých hostů a fakt, že po enormní fyzické a psychické zátěži skončila návrhářka v nemocnici, vedly Blanku k vyjádření: „Do Čech nikdy víc!“

3.2 1997–2002

Po přehlídce začaly Blanku oslovovat nejrůznější společnosti a jedinci, kteří měli zájem o navázání spolupráce. To se povedlo Zuheir Jalloulovi, vlastníkovi dvou českých skláren, ve kterých Blanka společně se sklářem Jaromírem Rybákem vytvořila kolekci Rybak and Blanka Crystal Line, která byla navržena exkluzivně pro účely výstavy k oslavě 28. října, kterou v Libanonu pořádalo české velvyslanectví v Bejrútu pod vedením tehdejší české velvyslankyně Evy Filipi. Celou kolekci ihned na výstavě koupil galerista Habib Rahme.

Byla též zahájena spolupráce mezi Blankou a firmou Moser, pro kterou Blanka připravila návrhy drobné bižuterie. Tento projekt však nebyl vzhledem k tehdy měnícím se poměrům ve společnosti Moser dokončen.

3.3 Žofín 2002

I přes své zařeknutí, že už se do Čech nevrátí, Blanka začala v roce 2001 připravovat další módní přehlídku, tentokrát u příležitosti 20. výročí svého salonu. K tomuto kroku ji přesvědčilo především to, že pozorovala v české společnosti od 90. let značný posun, který si mohla ověřit v roce 2001 při příležitosti natáčení pořadu Hogo Fogo manželů Hany Zagorové a Štefana Margity, s nimiž měla dlouhodobě vřelé přátelské vztahy. Dalším důležitým faktorem byla touha dokázat, že Blízký východ není jen zdrojem ohrožení a terorismu, jak se po 11. září 2001 mohlo člověku, který neměl s arabským světem osobní zkušenost, zdát.

Přehlídka se uskutečnila 22. ledna 2002 a modely na ní předváděly mj. modelky Andrea Verešová či Simona Krainová. Záznam přehlídky odvysílal kromě České televize i módní kanál Fashion TV, díky kterému přehlídka vzbudila pozitivní vlnu ohlasu i na Blízkém východě.

3.4 Obecní dům 2006

Z přehlídek pořádaných co pět let se stal pro Blanku rituál, a tak 22. září 2006 uspořádala další přehlídku, tentokrát však v Obecním domě pod záštitou primátora Pavla Béma. Lístky byly vyprodány za rekordní čas – pouhé tři dny, přičemž výtěžek z jejich prodeje šel na pomoc válkou zničeného Libanonu. Bylo vybráno 15 000 dolarů (asi 330 000 Kč), které byly použity na koupi elektrického agregátu do vesnice Dermimas.

Přehlídku tentokrát doprovázela i výstava, která v Obecním domě probíhala od 24. září do 15. října. Tu zhlédlo celkem 82 000 návštěvníků, čímž se stala jednou z nejúspěšnějších kulturních akcí roku.

Tentokrát navíc Blanka využila lačnosti české veřejnosti po informacích z jejího profesního i osobního života, která byla spojena především s odvysíláním pořadu Krásný ztráty (premiéra 8. října 2004), do něhož byla Blanka pozvána coby host znající poměry na Blízkém východě. Vydala tedy autobiografii pod lakonickým názvem „Blanka Matragi“, která vyšla v Nakladatelství Lidové noviny v tehdy nevídaném nákladu 5 000 kusů. Celý náklad se proti skeptickému očekávání nakladatelství rozebral a za tento úspěch dostala kniha 2. května 2007 cenu Český bestseller 2006.

3.5 Matragi Centrum

Po úspěchu výstavy v Obecním domě Blanka dostala nápad, že by v Čechách založila centrum, do kterého by přesunula svůj archiv a dlouhodobě ho zpřístupnila široké veřejnosti. O tomto plánu začala jednat s primátorem Pavlem Bémem, který v nápadu viděl velký potenciál jakožto turistickém lákadlu, a proto souhlasil, že jí magistrát pomůže s hledáním vhodných prostor. K tomuto účelu byl původně vybrán dům U Minuty, který zaujímá strategickou pozici v těsné blízkosti staroměstského orloje. Časem se však k navázání spolupráce připojila podmínka, že do projektu bude nutné zahrnout i blok zbylých navazujících budov až po náměstí Franze Kafky. I přes tuto komplikaci se však podařilo Blance vyhrát soutěž o pronájem daných prostorů za účelem vybudování kulturně-společensko-obchodního centra. Projekt zahrnoval mj. kavárnu a stálou expozici, která měla po smrti Blanky přejít do rukou magistrátu, resp. státu.

Takto velký projekt už ale Blanka nebyla schopná financovat sama, a proto souhlasila s nabídkou svého přítele a podnikatele Zdeňka Tomana, který jí přislíbil finanční podporu tohoto projektu. Ze strany pana Tomana však došlo v březnu 2010 k jednání, které vyvolalo v manželech Matragi pochybnosti, přičemž jejich právník tyto pochybnosti uznal za oprávněné. Projekt kvůli vzájemným sporům zkrachoval a obě strany se domáhají svých práv u soudu, který již dvakrát vynesl rozsudek ve prospěch manželů Matragi. Tento rozsudek však zatím není pravomocný.

3.6 2010

V roce 2010 se spojila Blanka s českou firmou GRUND, pro kterou navrhla kolekci koupelnových předložek. Z jejích návrhů vybrala společnost pět, které následně realizovala ve dvou rozměrech, a to 60x100 cm za 1 500 Kč a 70x120 cm za 2 100 Kč.

V témže roce spolupracovala návrhářka s firmou Thun, pro kterou navrhla kolekci porcelánové kávové soupravy „Butterfly“. Kompletní servis obsahuje 6 kávových šálků s podšálky, kávovou konvici, cukřenku a mlékovku. Cena celé soupravy 17 500 Kč, přičemž se k ní dají dále dokoupit dezertní talířky.

Mezi další projekty patřila spolupráce se šperkařskou firmou D.I.C., pro kterou vytvořila Blanka dvě kolekce šperků, a to „Klávesy“, které jsou inspirovány stejnojmenným obrazem Františka Kupky, a „Octopus“, pro jejíž navržení hledala autorka inspiraci v barevnosti podmořského života. Všechny šperky jsou vyrobeny z osmnáctikarátového bílého zlata, přičemž Klávesy jsou osázeny zelenými turmalíny, černým onyxem, bagetovými diamanty a kulatými brilianty, šperky Octopus pak růžovými turmalíny, safíry a drobnými diamanty. Cena šperků z těchto kolekcí zahrnujících prsteny, náhrdelníky a náušnice se pohybuje od 92 500 Kč po 275 000 Kč (bez DPH). V roce 2011 Blanka pro D.I.C. navrhla náramky minimalistického designu s vlastním vygravírovaným podpisem.

3.7 Matragi Design

Na neúspěšný projekt Matragi Centra navázala Blanka projektem Matragi Design. Jedná se o společnost s ručením omezeným, kterou návrhářka založila 18. dubna 2011. Předmětem její činnosti je výroba, obchod a služby spojené s módou a designem. V rámci činnosti této společnosti, jejímiž jednali jsou výlučně manželé Matragi, byl 7. října 2011 otevřen butik v ulici U Prašné brány 2, ve kterém Blanka nabízí svou sportovní kolekci ready-to-wear. Na stejné adrese od téhož data sídlí také její ateliér, ve kterém je možné si objednat šaty, případně jiné designové výrobky na zakázku.

3.8 Obecní dům 2011

U příležitosti 30. výročí svého salonu a rozjetí nového podnikatelského projektu v Praze se Blanka rozhodla též uspořádat další módní přehlídku, a to opět v Obecním domě. Ta proběhla 5. října v pět a osm hodin odpoledne. Kromě 55 modelů haute couture z nové kolekce „Endless“ inspirované hudbou, architekturou a grafikou bylo prezentováno i několik modelů z nové sportovní kolekce, jejíž motto zní „Od fitness po operu“ a která má české zákaznice oslovit svou multifunkčností a lehkou údržbou. Při vzniku této kolekce Blanka vůbec použila IT techniku, když své originální malby nechala nasnímat skenerem a následně natisknout na materiály, ze kterých je kolekce ušita (mj. prací hedvábí).

Přehlídku doplňuje též dlouhodobě instalovaná expozice v Kulečníkových a karetních hernách Obecního domu, ve které Blanka představuje nejen průřez svou tvorbou, ale i dary, které obdržela během své kariéry od královských rodin. Expozice s názvem „Timeless“ do Prahy dorazila v 52 kufrech a k vidění je od 7. října 2011 do 7. října 2012.

Oslavy 30. výročí Blanka završila vydáním v pořadí již druhé autobiografie pod názvem „Jedu dál“ vydané nakladatelstvím Ikar, jejíž náklad byl rozebrán již v den zahájení prodeje.

4 Ocenění

• 2000 – čestné občanství Světlé nad Sázavou
  
• 2002 – cena Evropské unie za umění
  
• 2002 – cena Salvadora Dalího udělovaná prezidiem Alliance Salvador Dalí International
  
• 2002 – cena Františka Kupky udělovaná Sdružením českých grafiků (získala ji jako první módní návrhářka)
  
• 2003 – ocenění Významná česká žena ve světě udělovaná Mezinárodním koordinačním výborem zahraničních Čechů
  
• 2007 – cena Český bestseller 2006 za její knihu Blanka Matragi
  
• 2008 – ocenění Lady Pro 2008 udělované pan-evropskou společností Comenius

5 Literatura

MATRAGI, Blanka. Blanka Matragi. Připravila Michaela Zindelová. Vydání první. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 260 s. ISBN 80-7106-791-1.

MATRAGI, Blanka. Jedu dál. Editorka Denisa Prošková. Vydání první. Praha : Ikar, 2011. 205 s. ISBN 978-80-249-1692-7.

---

† 1 Blanka Matragi / zdroj: aspen.pr
† 2 Blanka s rodiči / foto: Makram Matragi / zdroj: kniha Blanka Matragi
† 3 svatba Blanky s Makramem / foto: Markéta Šetlíková / zdroj: idnes.cz
† 4 salon Blanka Haute Couture v Bejrútu / zdroj: kouzloorientu.com
† 5 skica šatů / zdroj: blanka.com
† 6 skica uniformy pro policejní a vojenské jednotky SAE / zdroj: ČT
† 7 model z přehlídky Žofín 1997 / foto: Jadran Šetlík / zdroj: kniha Blanka Matragi
† 8 sklo z kolekce Rybak and Blanka Crystal Line / foto: Makram Matragi / zdroj: blanka.com
† 9 model z přehlídky Žofín 2002 / foto: Jadran Šetlík / zdroj: kniha Blanka Matragi
† 10 model z přehlídky Obecní dům 2006 / zdroj: kostatko1.webnode.cz
† 11 předložky pro Grund / zdroj: aspen.pr
† 12 kávový servis pro Thun / zdroj: idnes.cz
† 13 šperky z kolekce Klávesy pro D.I.C. / zdroj: blanka.com
† 14 modely z přehlídky Obecní dům 2011 (ready-to-wear) / foto: Petr Topič / zdroj: idnes.cz
† 15 model z přehlídky Obecní dům 2011 (haute couture) / foto: Petr Topič / zdroj: idnes.cz